Matouš (34): Výpadek elektřiny mi změnil život. Mohl jsem totiž zachránit ženu, po které jsem toužil

Patricie se do bytu vedle toho mého nastěhovala už skoro před dvěma lety. Mám pocit, že už od chvíle, kdy jsme se poprvé setkali na schodech na našem podlaží, jsem do ní zamilovaný. Je krásná, má roztomilý úsměv, nosí vždycky jenom slušivé šaty a v jejích očích bych se utopil…

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (35): Můj přítel mě přemluvil, abych otěhotněla. Pak mě i dítě opustil ještě v porodnici

11.7.-14.7.2025

• • Až 30%
  • ZÍSKAT SLEVU
  • 
• • -20%
  • ZÍSKAT SLEVU
  • 
• • Až 20%
  • ZÍSKAT SLEVU
  • 
• • -25%
  • ZÍSKAT SLEVU
  • 
• • Až 25%
  • ZÍSKAT SLEVU
  • 
• • Až 20%
  • ZÍSKAT SLEVU
  • 
• • Až 20%
  • ZÍSKAT SLEVU
  • 
• • -30%
  • ZÍSKAT SLEVU
  • 
• • -25%
  • ZÍSKAT SLEVU
  • 
• • Až 25%
  • ZÍSKAT SLEVU
  • 
• • Až 30%
  • ZÍSKAT SLEVU
  • 
• • -25%
  • ZÍSKAT SLEVU
  • 

Neměla o mě zájem

Bohužel jsem u ní ale nikdy nebyl úspěšný. Nejednou jsem se ji pokusil pozvat na rande nebo s ní alespoň zavést konverzaci, ale ona mě vždy odmítla a utnula, než jsem na ni stačil promluvit. Nejprve jsem si to bral osobně a mrzelo mě to, velmi brzo jsem zjistil, že je zadaná.

Asi tak po roce, co jsem ji znal, Postupně jsem se smířil s tím, že jsem mimo její ligu a nemyslel jsem si, že by to něco mohlo změnit. Pak se ale většina Prahy ponořila do mohutného elektrického výpadku, a to mi změnilo celý život.

Mohlo by Vás zajímat:

Mariana (42): Manžel odjel za prací do zahraničí a několik let mě nechal doma samotnou. Vrátil se bez ohlášení a nedopadlo to dobře

Potřebovala pomoct

Měl jsem zrovna volno a byl pozván k rodičům, když se mi rozezvonil telefon. Byl jsem velmi překvapený, když jsem zjistil, že mi telefonuje Patricie. Nečekal jsem ani minutu a telefon zvedl.

„Ahoj, Matouši,“ promluvila Patricie a já jsem hned na jejím hlase poznal, že se něco děje. „Já… potřebuju pomoct. Hned. A nevěděla jsem, komu zavolat… u nás na chodbě asi nikdo není, na nikoho jsem se nedoklepala.“

„Co se děje?“ vyskočil jsem okamžitě ze židle a skoro převrhl talíř s bublaninou od mé maminky. „Patricie, jsi v pořádku?“

„Ano,“ odpověděla, ale slyšel jsem, jak potichu vzlykla. „Jde o ten výpadek… nemůžu se dostat přes dveře do chodby a ani do bytu. A uvnitř je můj syn… jenom jsem si chtěla seběhnout do schránky pro poštu… nemám s sebou chůvičku, nevím, co se s ním uvnitř děje…“

Bez jediného zaváhání jsem nasedl do auta a okamžitě se za ní vydal. Myslím, že jsem po cestě porušil nejeden dopravní předpis, ale během dvaceti minut jsem už běžel do schodů Patricii zachránit.

Stála přede dveřmi, oči uplakané a nervózně si okusovala nehty. Když mě viděla, skoro se ke mně rozeběhla.

„Díky bohu! Dostaň nás dovnitř, prosím.“

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (25): V osmnácti jsem si myslela, že svatba je ten nejlepší nápad. Teď toho hořce lituji

Pomohl jsem jí

Nebyl to vůbec problém, měl jsem náhradní klíče do zámku, který zde zůstal právě pro případ výpadku energií, a jednoduše jsem nám odemkl. Patricie se okamžitě rozběhla ke svému miminku, které si poklidně spinkalo v postýlce a bylo naprosto v pořádku. Když se přesvědčila, že mu nic není, oddechla si a svezla se na podlahu vedle postýlky.

„Děkuju ti moc. Nevím, co bych bez tebe dělala,“ usmála se na mě vděčně, v očích stále slzy a mně bylo krásně. Měla tak nádherný úsměv...

„Není zač, to je samozřejmost,“ mávl jsem rukou a rozhlédl se po temném bytě. Všechna okna byla zatažená, aby děťátko mohlo spát, a tak tu vlivem výpadku proudu vládla příjemná tma. Patricie se zasmála.

„Nemůžu ti ani nabídnout vodu, neteče. To je trapné.“

„Můžeš mě pozvat na skleničku,“ vysypal jsem ze sebe překotně, ani nevím, co mě to napadlo. „Vínko kohoutek nepotřebuje…“

Patricie na mě nejprve chvíli koukala a já začal litovat toho, že jsem něco řekl, pak se ale najednou zvedla ze země.

„Vlastně, proč ne. Máš pravdu.“

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (27): Když dcera začala říkat mami babičce, věděla jsem, že musím něco změnit. Nechci kvůli práci přijít o důležité okamžiky

Dali jsme si spolu skleničku

Protože nešla elektřina, rozsvítili jsme si pár svíček a se skleničkou vína jsme si sedli na gauč. Bylo to to nejkrásnější odpoledne, co jsem kdy zažil. Povídali jsme si o všem možném a i se nasmáli. Patricie vypadala uvolněná a já měl pocit, že si upřímně rozumíme. Zůstali jsme spolu sedět ještě dlouho potom, co proud opět nahodili.

Ten den se v Patricii něco změnilo. Od té chvíle mě neignorovala, zdravila mě na chodbě a povídala si se mnou po cestě na nákup. Občas mi přinesla něco, co upekla, nebo mě poprosila, ať chvíli pohlídám jejího syna. Měl jsem pocit, že to ale musí být jen přátelské, že přeci nemůže mít zájem... a pak mi předevčírem večer zazvonila na dveře.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (27: Brzy po škole se mi podařilo získat první skvělou práci. Moje nadšení ale rychle vystřídaly rozpaky

Pozvala mě na večeři

Hned jsem jí otevřel. Vypadala nervózně, tváře trochu červené. Ruce měla za zády a lehce se na mě pousmála.

„Chtěla jsem se tě zeptat… nechtěl bys se mnou o víkendu zajít na večeři? Můj syn bude u babičky, tak budu mít volno…“ zeptala se mě tiše a mně srdce málem vyskočilo z hrudi. Chvíli jsem na ni jen hleděl, nemohl jsem uvěřit tomu, co říká, pak jsem se konečně donutil přikývnout.

„Určitě, moc rád... s nikým nebudu radši trávit víkend, než s tebou.“

Po dvou letech mé platonické, utajované lásky konečně půjdu ven se ženou, po které toužím nejvíc na světě. A to jenom díky tomu, že byl veliký výpadek elektřiny…

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Milada (45): S kamarádkou jsme vyrazily na vesnickou zábavu. Byly jsme tam nejstarší a mladíci nás dost urazili

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].