Naše čtenářka Šárka neplánovaně otěhotněla a místo radosti a těšení se na miminko, byla zoufalá a smutná. To se začalo postupně zhoršovat a jediné, co ji dělalo radost, byla její práce.
Když jsme s přítelem zjistili, že jsem otěhotněla, byla jsem v šoku. Přítel se radoval, ale já jsem byla strašně zklamaná, vždyť jsme se chránili, tak jak je možné, že jsem otěhotněla. Opravdu jsem zvažovala, že půjdu na přerušení těhotenství, ale Roman snil o tom, že budeme mít velkou rodinu, a tak jsem se rozhodla do toho jít.
Neměla jsem z toho žádnou radost
Jenže s rostoucím břichem nadšení nepřicházelo. Ba naopak. V práci mi bývalo špatně, začala jsem tloustnout a neužívala jsem si to. V podstatě veškerou výbavičku zařizoval Roman. Já jen na všechno přikyvovala a čekala, kdy to konečně přijde. A kdy hlavně přijde ten mateřský pud.
Narodila se nám Denisa. A tehdy jsem pocítila obrovskou úlevu, že už je to za mnou. Ale to horší mě teprve čekalo. Noční vstávání, přebalování, nekonečně dlouhé uspávání, kdy jsem na ni několikrát křičela, aby spala. Věděla jsem, že takové pocity bych asi neměla mít. Ale nedokázala jsem si k dceři najít vztah. Roman říkal, že to přijde, a až se na mě poprvé usměje, poznám tu lásku.
Musela jsem se přemáhat
Musím říct, že za pár měsíců už to se mnou bylo lepší. Přestala jsem křičet a snažila se si s dcerou hrát. Ale k smrti mě to nudilo. Nebavilo mě pořád dokola opakovat ty stejné písničky, říkanky a podobné věci. Nerozuměla jsem tomu, co po mně chce. S každým jejím pláčem v noci, jsem si zacpávala uši a nechávala ji vykřičet, dokud neusnula. Potřebovala jsem už jít mezi lidi a do práce.
Denisu jsem dala do jeslí hned, jakmile to bylo možné. A tehdy jsem začala být opět šťastná, protože jsem konečně mohla chodit do práce a ta mě nabíjela, a to se odrazilo i ve vztahu k Denise. Už jsem nebyla tolik podrážděná, měla jsem i jiné zážitky, než jen krmení a pohádky.
Milena (28): Jsem pořád panna. Dlouho jsem čekala a teď se každý bojí (+AUDIO)
Druhé dítě nepřipadá v úvahu
Je to asi hloupé říct, ale jsem zkrátka matka, která má dítě jako povinnost. Tu jsem si splnila. Ale druhé dítě rozhodně mít nebudu. Denisa už je větší a je pravda, že jak začala mluvit a chodit, tak to je docela sranda. Myslím si, že už k ní mám teď trochu větší pouto než na začátku. A když ke mně přišla a řekla: „Máma“ a dala mi pusu, lhala bych, kdybych tvrdila, že to nebylo pěkné. Ale na práci nedám dopustit.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.