Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Bohdana se sešla s kamarádkou z dětství, protože měly stejně stará miminka. Setkání ji ale zklamalo. Dozvěděla se, že dělá všechno špatně a měla z toho špatný pocit...
Tak jsem si říkala, že bude asi fajn, když se s Janou budeme vídat na procházkách s kočárkem. Přece jen máme stejně malé děti. Ale už první schůzka se spolužačkou ze základky dopadla katastrofálně a já šla domů jako spráskaný pes.
Setkání po letech
S Janou jsme na sebe náhodou narazili v obchodě s těhotenským oblečením. Málem jsem ji nepoznala. Spolužačku jsem neviděla od základní školy. Pobavilo nás, že máme téměř stejný termín porodu, a to ve stejné porodnici. Nakonec jsme se tam nepotkaly, ale brzy po šestinedělí jsme se začaly kontaktovat a plánovat si do budoucna procházku.
Celkem jsem se těšila na to, že si popovídám s někým, kdo je na tom třeba podobně jako já. Vyjukaná, šíleně unavená a odříznutá od světa. Sraz jsme stále posouvaly kvůli nemocem a jiným akcím, až jsme se sešly, když bylo našim holkám pár měsíců. Měla jsem chuť Janu obejmout, ale jelikož se tvářila trochu nepřístupně, jen jsem jí mávla na pozdrav a začala chválit její kočárek, holčičku a zkrátka ji povzbudit. Měla jsem dojem, že je unavenější než já.
„Necítím zatím k malé nic. Bude to tím, že nekojím,“ řekla mi stroze na rovinu. Chtěla jsem ji utěšit, ale moc mě neposlouchala. Vyšlo najevo, že má dcerka svůj pokojíček a usíná zcela sama. To já mám malou v posteli a je prakticky neustále na mém prsu. Když se Jana vytasila s tabulkami spánku dítěte, vykulila jsem oči. Nikdy jsem nepočítala žádná bdělá okna. Odhadem jsem dceru uspala, pokud se jí nedařilo zabrat u kojení nebo v kočárku.
Nosítko je peklo a pletu si na sebe bič
Pak mi dcerka začala plakat, vytáhla jsem ji z kočárku do nosítka a šla dál. Dostala jsem přednášku, že nosítko ničí dětem páteř. A hlavně si na mně buduje závislost. Budu ji tahat roky a zničím nám oběma páteř a jí vyvolám separační úzkost. Polilo mě horko. Vzpomněla jsem si, že jsem Janu tenkrát neměla moc v lásce a pochopila jsem, proč. Vždycky byla jedovatá a nepříjemná a to se nezměnilo ani v dospělosti.
„Dítě se musí hned po narození začít osamostatňovat, jinak budeš otrok, věř mi. Já chovám malou minimálně, ať se na mě pak nevěší,“ zkusila se zasmát, neboť asi vycítila, že se mi ježí všechny chlupy. Jany dcerka už spala celou noc v kuse, kdežto já s malou vstávala klidně desetkrát za noc. Takže to celé vyznělo, jako by měla pravdu. Já k tomu ale přistupuji instinktivně a nehodlám dítě osamostatňovat takhle brzy.
Nejvíc mě šokovalo, když mi Jana navrhla, že se sejdeme zase za týden. Nevěděla jsem, co říct a tak jsem jen kývla. Cestou domů se mi chtělo plakat. Měla jsem chvíli pocit, že dělám všechno špatně a jsem nemožná matka. Začala jsem si vyhledávat články o usínání u kojení a nošení v nosítku. Manžel si všiml, že jsem zamlklá a celá špatná. Řekl mi, že na takovou „kamarádku“ se můžu rovnou vykašlat a měl pravdu.
Už se s ní neuvidím, pro moje dobro
Nakonec jsem schůzku zrušila, párkrát se na něco vymluvila a časem přestala odpovídat úplně. Nedokážu jít do konfliktu a ani se nepotřebuji ospravedlňovat. Ať si každý vychovává dítě, jak chce. Její dcery je mi upřímně líto a myslím si, že jejich vztah nebude ideální. Svůj názor bych ale Janě neřekla.
Raději si budu dělat věci po svém, i když je to kolikrát složitější a na úkor pohodlí. Našla jsem si na plavání fajn kamarádku, která má na věc stejný pohled a je to pořádná bohémka. Dítě i ona se stále smějí a vypadají stokrát víc spokojeně než Jana a její samostatné batole.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
