Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Narození dítěte má být radost, ale pro Michala a Ivu se stalo zkouškou jejich manželství. Zatímco ona se ztratila v mateřství, on se cítil odstrčený a neviditelný. Přežije jejich manželství změny, které přišly po narození syna?
Když jsem se dozvěděl, že se stanu tátou, podlomila se mi kolena. Ne hrůzou, ale dojetím. Vždycky jsem snil o rodině a o malé ručičce svírající můj prst. Svou ženu Ivu jsem podporoval v průběhu celého těhotenství. Jenže po porodu se vše změnilo. Zamilovala se do našeho malého Matýska tak moc, že na mě jako by zapomněla. První týdny jsem byl pyšný a nápomocný otec, ale postupně jsem si všímal, že se mi Iva citově vzdaluje a veškerou pozornost věnuje jen dítěti.
Kvůli dítěti jsem se stal neviditelným
Náš domov začal fungovat podle nových pravidel, která určoval rytmus spánku a krmení našeho syna. Matýsek se stal středobodem všeho a Iva kolem něj obíhala jako satelit. Já se ocitl na vzdálené oběžné dráze. Večer jsem se vracel do tichého bytu a Iva mě vítala s pokynem, ať nejsem moc hlučný, protože malý spí.
Mé pokusy o společně strávený večer, třeba u filmu, končily vždy stejně. „Jakmile usne, usnu taky. Nemám už energii,“ říkala. Chápal jsem to, ale cítil jsem se čím dál osamělejší, zvlášť když syn začal spát mezi námi v posteli a vytlačil mě na samotný kraj.
Měl jsem pocit, že jsem se stal pouhou kulisou, která plní servisní úkoly – donést nákup, opravit kočárek, vyzvednout balíček. Z našeho vztahu se vytratila veškerá něha. Když jsem se pokusil Ivu obejmout, ztuhla. Když jsem se jí dotkl, odtáhla se. Nebyla chladná, spíš neutrální, jako bychom byli jen spolubydlící. Jednou večer jsem ji objal zezadu v kuchyni a zašeptal, že mi chybí. Neotočila se. Odpověděla, že je vyčerpaná a že má pocit, že jí nikdo nerozumí. Ta slova mě zasáhla. Vždyť jsem tam přece byl s ní.
Manželka myslí jenom na dítě
Začal jsem trávit víc času v práci. Bylo to jediné místo, kde jsem se necítil zbytečný a kde jsem si mohl promluvit s kolegy o něčem jiném než o plenkách. Iva si mé pozdní příchody buď nevšímala, nebo je nekomentovala.
Jednou jsem nám zarezervoval stůl v restauraci a domluvil hlídání u mé mámy v naději, že konečně spolu jen my dva jako dřív. Iva dorazila bez nálady, v teplákách a celý večer mluvila jen o Matýskovi. Když jsem se jí zeptal, co je nového u ní, pokrčila rameny. „Nic. Já už nemám život. Mám Matýska.“ V tu chvíli jsem pochopil, že v jejím příběhu pro mě už není místo.
Hádka, která musela přijít
Jednoho večera jsem se vrátil pozdě a ona se ani nezeptala, kde jsem byl. Vyčetl jsem jí, že si mě nevšímá a že se ve vlastním bytě cítím jako duch. Ona na mě křičela, že nemám ponětí, jak je vyčerpaná, že nemůže ani na chvíli vypnout jako já v práci. Obvinila mě, že se nikdy neptám, jestli to zvládá, a že ji objímám, jen když od ní něco očekávám.
Poprvé jsme si řekli všechno, co nás tížilo. Když jsme se oba uklidnili, seděli jsme tiše. Iva měla v očích slzy. „Asi jsme se v tom oba ztratili,“ zašeptala a poprvé po dlouhé době mi stiskla ruku.
Ta hádka byla začátkem naší cesty k návratu. Začali jsme spolu mluvit, pomalu a opatrně, jako bychom se znovu poznávali. Když moje máma hlídala Matýska, chodili jsme na procházky. Někdy jsme jen mlčeli, jindy jsme si povídali. Pochopil jsem, že i Iva se cítila osamělá, ale ztratila se v mateřství, zatímco já měl pocit odmítnutí.
Nikdo nás nevaroval, že po narození dítěte musíme o svůj vztah bojovat víc než kdy dřív. Pořád se učíme, ale už nejsme dva unavení rodiče, kteří jen sdílejí byt. Znovu jsme partneři, kteří chtějí, aby jejich syn viděl, že se máma s tátou milují.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
