Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Markéta si po rozvodu našla nového partnera. Mají podobně staré děti, které se rozhodli navzájem představit. Markétině dceři se ale seznámení moc nezamlouvá. Má svůj důvod...
S mým novým přítelem Vladimírem jsem se seznámila tři roky po rozvodu s mým prvním manželem, se kterým mám patnáctiletou dceru Rózu. Róza samotný rozvod nesla velmi statečně. Se svým otcem neměla příliš dobrý vztah, protože byl agresivní a hrubý. Doufala jsem tedy, že mou novou známost dobře ponese.
Chtěli jsme seznámit naše děti
Naštěstí jsem se nemýlila, s Vladimírem si sedli. Kdykoliv, když přišel k nám domů, tak si spolu povídali, několikrát ji i vyzvedl ze školy a Róza si na něj velmi rychle zvykla. Po několika měsících chození jsme se tak s Vladimírem rozhodli, že mou dceru seznámíme s jeho podobně starým synem Matějem.
„Matěj je moc fajn kluk… myslím, že byste si mohli rozumět,“ popisovala jsem Róze jejího budoucího nevlastního bratra. „Chodí taky na gympl jako ty a jde mu matematika… třeba by tě mohl doučovat.“
Opravdu jsem doufala, že spolu budou vycházet. Do Vladimíra jsem byla vážně zamilovaná a toužila jsem po tom s ním začít znova… k tomu ale bylo potřeba, aby moje dcera snášela jeho rodinu. Když jsme jeli poprvé k Vladimírovi domů na oběd, vyloženě jsem se modlila, aby všechno dobře dopadlo.
Moje dcera se hrozně styděla
Už od prvního momentu jsem ale viděla, že se Róza v přítomnosti Matěje cítí velmi nesvá. Skoro vůbec nemluvila, nervózně se smála a kdykoliv, když se na ni podíval, uhnula pohledem. Na nic se ho nezeptala, jenom tiše odpovídala na otázky, co jí položil on, a mně se pomalu stahoval žaludek strachem z toho, že ho bude nesnášet. Odjely jsme skoro už po dvou hodinách a hned, jak jsme si sedly do auta, jsem se na ni nedočkavě otočila.
„Tak co na něj říkáš? Jak se ti Matěj zdá? Že je super?“ zeptala jsem se jí vzrušeně. Viděla jsem, jak sklopila obličej a jak celá zrudla.
„Je… moc hezký,“ začala opatrně. „A asi je… v pohodě.“
„V pohodě?“ zamračila jsem se zklamaně. „Doufala jsem, že si budete rozumět… přeci jen, jste skoro stejně staří a je to takový pohodový kluk…“
Nechtěla ho vůbec vídat
Když jsem se pak pokusila navrhnout další návštěvu, Róza mě vyděšeně odmítla a řekla mi, že nikam jet nechce. Všem rodinným srazům, co jsme s Vladimírem plánovali, se snažila vyhnout a odmítala se s Matějem nějak blíže seznámit. Lámalo mi to srdce, cítila jsem, jak mi sen o nové rodině prokluzuje mezi prsty. Nechápala jsem, proč se ho tak stydí a proč se mu vyhýbá… Jeden večer jsem se tedy rozhodla, že ji konfrontuji. Přišla jsem k ní do pokoje a posadila se na kraj postele.
„Chtěla jsem si s tebou promluvit o Matějovi,“ začala jsem opatrně a ona okamžitě ztuhla, „přijde mi, že se mu snažíš vyhnout… a mrzí mě to. Chtěla bych, abychom tvořili jednu rodinu… proč ti tolik vadí?“
„Nevadí mi,“ začala po chvíli váhavého ticha, „právě naopak, mami. Moc se mi líbí. Až moc…“
„Jak jako až moc?“ naklonila jsem nechápavě hlavu na stranu a ona celá zrudla.
Prý se bojí, že se do něj zamiluje
„Bojím se, že se do něj zakoukám. Je tak hezký, vtipný a hodný… co když bych se do něj zamilovala? Co kdyby se mi začal líbit? A u toho by to byl syn tvého přítele, vlastně skoro můj nevlastní brácha… to by bylo hrozně divné. A určitě by mě nechtěl, kdyby mě viděl jako svoji sestru.“
Najednou to začalo dávat smysl. Chtělo se mi bouchnout se do čela, že mi to nedošlo dřív. Róza se mu nesnažila vyhnout, protože by jí vadil, ale protože se bála, že se do něj zamiluje a chtěla tomu zabránit.
„Nechci být zamilovaná do kluka, co má být můj sourozenec,“ zakončila svůj krátký monolog a já viděla, jak je smutná. Přitáhla jsem ji do obětí a začala ji utěšovat.
„Neboj se. Nemusíš se s ním vídat, jestli nechceš. Chápu to.“
Nakonec jsme jako jedna rodina
S Vladimírem jsme se rozhodli, že nebudeme děti nutit se vídat, že si na to časem třeba přijdou sami. Věděla jsem, jak musí být pro patnáctiletou dívku složité být v přítomnosti tak hezkého chlapce, ale doufala jsem, že se uklidní a že ji její poblázněnost přejde. A to se i stalo. Róza se po pár dalších měsících přestala bát a souhlasila, že se s Matějem klidně bude vídat. Pořád je kolem něj nejistá a nervózní, už ho ale asi dokázala přijmout spíše jako bratra než jako potenciálního přítele. Jsem za to ráda, protože můžeme s Vladimírem žít prakticky jako rodina. Doufám, že se Róza do Matěje nezamiluje a něco si spolu nezačnou, protože to by můj koncept rodiny zcela narušilo.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
