Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Berenika si po rozvodu našla nového přítele Antonína. Ten má z předchozího vztahu dvě malé děti a chtěl, aby se s nimi Berenika poznala. Na prvním seznámení s dětmi ji ale čekalo nemilé překvapení.
O tom, že je Antonín rozvedený, jsem se dozvěděla hned z jeho profilu na seznamce. Sama jsem byla již delší dobu po rozvodu a nedařilo se mi najít nového partnera, začínala jsem tedy již být poněkud zoufalá. Neváhala jsem tedy ani minutu, když mě pozval na rande.
Prý má dvě malé děti
Nikdy jsem si nemyslela, že bych se mohla ve čtyřiceti letech znovu bláznivě zamilovat. Antonín mi hned padl do oka – byl chirurgem, velmi vzdělaný, mluvil nesmírně chytře, ale nechyběl mu smysl pro humor a opravdu jsem se s ním nasmála. Hned po první hodině rande jsem již byla přesvědčená, že se s ním chci seznamovat dál… že by možná mohl být tím pravým.
„Abych řekl pravdu, Bereniko, moc se mi líbíš… a proto ti musím něco říct,“ začal opatrně, když jsme se po několika hodinách loučili. „Mám dvě děti. Jsou ještě malé, Nikolce jsou čtyři a Daníkovi tři. Teď jsou u mámy, ale máme střídavou péči, protože v jejich životě chci být co nejvíce přítomný. Nechci zklamat jako táta, když už jsem zklamal jako manžel.“
„Děti nejsou problém,“ usmála jsem se, „sama mám dceru… ale je už o něco starší. Je jí dvacet a momentálně studuje v Americe. Alespoň bych si to mateřství trochu oprášila.“
Jeho obličej se viditelně rozzářil. „To rád slyším,“ usmál se a přitáhl si mě do objetí, „v tom případě bych si moc rád naplánoval další rande.“
Chtěl mě s nimi seznámit
Postupně jsme se s Antonínem dali dohromady. Náš vztah se vyvíjel krásně, byli jsme šťastní a opravdu se milovali. Trávili jsme spolu všechen čas, co to šlo, a po pěti měsících chození mi navrhl, ať se k němu přestěhuji.
„Myslím si, že už je vhodný čas,“ vysvětlil mi, „aby z nás byla jedna rodina. Přál bych si také, abys konečně poznala moje děti.“
Hned jsem souhlasila. Chtěla jsem s Antonínem žít a zároveň jsem se těšila i na roli nevlastní matky. Děti jsem milovala a mrzelo mě, že se mi nepodařilo mít více než jen jedno. Jak se tedy blížilo moje setkání s ratolestmi Antonína, pečlivě jsem se připravila – uvařila jsem špagety, u dětí oblíbené jídlo, uklidila jim pokojíčky, nakoupila nějaké nové hračky a zopakovala si pár knih o mateřství. Když měli přijít, opravdu jsem se na ně těšila. O to víc mi zlomila srdce jejich reakce, když mě poprvé uviděli.
Bylo to šílené zklamání
„Čarodějnice!“ vykřikla malá Nikolka ve chvíli, kdy vešla do dveří a já ji přišla přivítat. Překvapeně jsem sledovala, jak začala plakat a vyděšeně vyskočila svému otci do náruče.
„To je ta čarodějnice! Pomoc, tati! Zakleje nás,“ plakala, zatímco se ji Antonín pokoušel utěšit. Když jsem se pokusila přivítat alespoň s Daníkem, dal se také do pláče. Bylo to zdrcující, cítila jsem takové hrozné zklamání a překvapení, že jsem se téměř rozplakala sama.
„Možná radši jdi… zavolám ti,“ pobídl mě Antonín, očividně stejně překvapený a vyděšený, „představení necháme na jindy.“
Myslela jsem si, že dělám něco špatně
Jenomže když jsem se pokusila přijít o pár dní později, děti se mě bály úplně stejně. Nikolka se ke mně odmítala přiblížit a pořád mě nazývala čarodějnicí. A Daník opakoval všechno po své sestře. Celou návštěvu jsem tedy strávila zavřená v ložnici, kde jsem se neubránila pláči.
„Co jsem udělala špatně? Proč mě rovnou nenávidí?“ ptala jsem se se slzami v očích Antonína, když za mnou přišel. On jen bezradně pokrčil rameny.
„Vůbec to nechápu. Nikdy se nikoho tak nebáli…“ Až o několik týdnů později se mu podařilo zjistit, co za intenzivním strachem jeho dětí z mojí osoby stojí. Byla jsem zrovna v práci, když mi Antonín volal.
Za vším stála jeho ex
Ani jsem ho nestihla pozdravit, a už rozzuřeně spustil do telefonu: „Všemu jsem přišel na kloub. To moje exmanželka, ta bestie! Když zjistila, že jsem s tebou a že tě chci představit dětem, neunesla to a rozhodla se, že jim nakuká, že jsi zlá čarodějnice, aby tě nenáviděli. To proto se tě tak bojí.“
Nemohla jsem uvěřit svým uším, znělo to jako z nějakého nepovedeného filmu. Musela jsem se posadit a se zatajeným dechem poslouchala dál.
„Doufala, že když tě budou děti nenávidět, vrátím se k ní. To se ale těžce přepočítala. Vyřídím si to s ní a pořádně. Takhle se mi snaží zničit život!“
Odmítám se vzdát
Nemohla jsem uvěřit, že by někdo něčeho tak podlého byl vůbec schopný, konečně jsem ale alespoň zjistila, že není chyba ve mně. Od té doby se s Antonínem snažíme změnit pohled jeho dětí na mě k lepšímu. Vídám je každý týden, vařím jim, nosím dárky, jsem na ně hodná.
Je to vyčerpávající, protože se neustále setkávám s odporem a nedůvěrou. Jsem ale připravena se snažit dál a být co nejlepší nevlastní mámou. Odmítám Antonína opustit, opravdu ho miluji a chci s ním strávit zbytek života. I kdyby to mělo znamenat, že se budu snažit se zbavit nálepky „čarodějnice“ až do konce mých dnů.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
