Livia (32): Zamilovala jsem se a otěhotněla. Jeho exmanželka nám všechno pokazila

Už šest let pracuji ve školní knihovně. Je to jedno z těch míst, kde ticho není jen vítané – je povinné. A já ho miluju. V tichu není třeba nic vysvětlovat ani se přetvařovat. Stačí jen být...

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (33): Na dovolené jsem se zamilovala jako puberťačka. Dotyčný byl ale ženatý se závazky

Samota mi vyhovovala

S dětmi vycházím celkem dobře. Jsou všelijaké – hlučné, tiché, roztěkané, nafoukané. Ale to mi nevadí. Vadí mi dospělí – hlavně ti, kteří dělají, že je všechno v pořádku. A pak večer sedí sami v kuchyni a přemýšlejí, jak je možné, že nikoho nemají.

Já jsem taky sama, ale je to samota, kterou jsem si vybrala. Trochu ze strachu, trochu z pohodlnosti, trochu proto, že je to prostě jednodušší. Nikdo mě nezraní, nezradí, nezklame. Nakupuju sama, domů se vracím sama, večer si sama vyberu seriál. A i když bych občas chtěla slyšet: „Záleží mi na tobě,“ pořád mám radši klid než zmatek a nejistotu.

Všechno se změnilo, když jsem v knihovně začala pravidelně potkávat jednoho muže. Je vysoký, upravený a má hezký úsměv. Nejdřív jsme si jen zdvořile přáli dobrý den, občas prohodili něco o počasí. Pak jsme začali mluvit o knihách, o dětech, o životě. Naše rozhovory byly čím dál delší, osobnější.

Už ani nevím, kdy mě pozval na kávu. A pak na další. Bylo to všechno tak obyčejné, až to bylo příjemné. Jako by mi někdo napustil do vany horkou vodu a zašeptal: „Zasloužíš si to.“

Mohlo by Vás zajímat:

Magda (35): Nečekala jsem, že mi hlavu zamotá zrovna muž ze seznamky. Ukázalo se, že jsem nebyla jediná

Zamilovala jsem se

Všechno se mezi námi vyvíjelo pomalu, jako jemná melodie. Chodili jsme na kávu, někdy na procházku do parku. Jeho dcera byla v šesté třídě a měla jsem pocit, že ji trochu používá jako záminku, aby mohl chodit do knihovny. Byl jiný než muži, které jsem znala předtím. Ptal se mě na názor, naslouchal, neskákal mi do řeči.

Jednou večer jsme seděli v malé kavárně poblíž školy, když mě pohladil po ruce. „Nejsi pro mě jen známá z knihovny,“ pronesl vážně. Vzala jsem ho za ruku a usmála se.

Od toho dne jsme se vídali častěji. Procházky se změnily ve společné večeře. Někdy jsme spolu strávili noc. Nevyznával mi lásku, ale přesto jsem cítila, že mě má rád.

A pak jsem zjistila, že jsem těhotná. Jedno ráno jsem prostě věděla, že je něco jinak. Udělala jsem si test v koupelně svého malého bytu a, když jsem uviděla výsledek, dlouho jsem jen tiše seděla. Bylo mi dvaatřicet. Věděla jsem, že matkou být můžu. Ale nevěděla jsem, jestli jsem na to připravená.

Mohlo by Vás zajímat:

Zlata (45): Zamilovala jsem se do syna své kamarádky. Vím, že je to bláznivé, ale také velmi vzrušující

Jsem těhotná

Řekla jsem mu to o týden později, když jsme se vraceli z nedělní procházky. Zastavila jsem se na lávce přes řeku a vážně jsem se na něj podívala. „Jsem těhotná,“ pronesla jsem tiše.

Chvíli mlčel, pak ke mně přistoupil blíž a pevně mě objal. „To může být nový začátek pro nás oba,“ zašeptal. „Neboj se. Budu s tebou.“

V tu chvíli jsem si připadala jako v pohádce. Radost mi vydržela možná měsíc. Pak přišly ty drobnosti – neodpověděl na zprávu, nezavolal, i když mi to slíbil. Vymlouval se na práci, únavu, stres.

Jednoho dne jsem ho pozvala k sobě. Uvařila jsem večeři, zapálila svíčky a pustila tichou hudbu. Čekala jsem hodinu, pak ještě jednu. Nakonec zavolal, ale mluvil hrozně potichu. Šeptem mi řekl, že nepřijede, že mu do toho něco vlezlo. Ani se nezeptal, jestli jsem v pořádku.

Začala jsem se ho ptát, co se děje. Říkal, že je to jen takové období, že se to urovná. Ale z jeho hlasu zmizela ta dřívější vřelost.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (35): Zahrnoval mě růžemi a láskou, ale zapomněl mi říct, že na druhém konci republiky má rodinu

Zasáhla jeho exmanželka

Když jsme se o pár dní později setkali, věděla jsem, že se něco změnilo. „Co se děje?“ zeptala jsem se. „Chováš se tak... jinak.“

„Moje bývalá manželka se dozvěděla, že čekáš dítě,“ řekl tiše. „Pohrozila, že mi ztíží kontakt s dcerou, pokud to s tebou neskončím...“

„Takže je konec?“ zeptala jsem se, i když jsem už znala odpověď.

„Nechci tě opustit... ale dcera je pro mě vším.“

„A co já? A naše dítě? Na nás nezáleží?“ hlas se mi zlomil.

„Nevím, co mám dělat,“ zamumlal. „Snažím se to nějak vyřešit...“

„Nesnažíš. Jen se bojíš...“ dodala jsem. Otočila jsem se a odešla dřív, než stihl cokoliv říct.

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (26): Zjistila jsem, že jsem těhotná, ale nevím, jestli dítě chci. Rozhodnutí mi nikdo neulehčuje

Zmizel z mého života

Nejdřív jsem tomu nemohla uvěřit. Takhle přece nekončí příběhy, ve kterých se dva lidé drží za ruce a sní o nových začátcích. Ještě nějakou dobu jsem mu psala. Pak jsem všechny zprávy smazala. Řekla jsem si, že se nebudu vnucovat. Když za mě nedokáže bojovat teď, když ho nejvíc potřebuju – co by bylo dál?

Byly dny, kdy jsem si představovala, že se vrátí a řekne, že si všechno promyslel a chce být se mnou. A pak přišly noci, kdy se mi zdálo, že stojím před jeho domem a dívám se, jak objímá jinou. Obojí bolelo stejně.

Večer jsem si povídala s bříškem. Vyprávěla jsem dítěti, co se během dne stalo, jakou knížku si dnes půjčila Janička z osmičky. Dítě neodpovídalo, ale občas se pohnulo, jako by říkalo: „Slyším tě, mami.“ A tehdy jsem pochopila, že jeho otec už není středem mého vesmíru. Teď jsem tu jen já a moje dítě...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Zora (27): Zamilovala jsem se do ženatého souseda. On je doma nešťastný, ale nedokáže odejít

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].