Kateřina (32): Snila jsem o vážném vztahu, ale můj přítel to viděl jinak

Okolí mě vnímá jako silnou a nezávislou ženu a občas tomu i sama věřím. Jenže večer, když se vrátím domů a v předsíni skopnu boty, cítím prázdnotu. Začíná někde v žaludku a končí uprostřed hrudníku. Nebolí to, ale je to připomínka, že mi něco chybí. Toužím po blízkosti a teple druhého člověka, který nezapomíná odepsat, pamatuje si, jakou piju kávu, a ví, že po ránu nejsem na dlouhé rozhovory.

Šárka (24): Naše první rande bylo naprosto dokonalé. Ráno mi ale řekl, že už mě nechce nikdy vidět

Hledala jsem vztah

Tomáše jsem potkala na večírku u společných přátel. Přišel na poslední chvíli, s rozcuchanými vlasy a lahví levného prosecca v ruce. Sedl si vedle mě na koberec a prostě jsme si začali povídat o všem a o ničem. Po třech hodinách jsem si uvědomila, že vůbec nesleduji čas.

Když jsem se ho trochu drze zeptala, jestli má přítelkyni, bez mrknutí oka odpověděl: „Ne. A ani nikoho nehledám.“ Snažila jsem se nedat najevo zklamání, ale jeho odpověď mě zasáhla.

Přesto mi za pár dní napsal a pozval mě na kávu. Začali jsme se vídat pravidelně. Byly to procházky městem, pozdní návraty domů i společné vaření. Častěji jsem spala u něj než ve své posteli. Pozorně mi naslouchal a pamatoval si detaily z mých vyprávění. Když jsem se k němu večer tulila, myslela jsem si, že přesně takhle má vypadat vztah.

Iveta (25): Potkala jsem úžasného muže, se kterým je mi krásně. Problém ale je, že nechce mít vážný vztah

Chtěla jsem mít jasno

Nikdy mi neřekl, že mě miluje, ale držel mě za ruku, když jsem usínala, a objímal mě, když jsem měla těžký den. Namlouvala jsem si, že láska nepotřebuje slova. Jednoho večera jsem to ale nevydržela a zeptala se, jestli je mezi námi něco víc. Podíval se na mě s úsměvem a řekl: „Je nám spolu dobře, ne? Proč to pojmenovávat?“

Předstírala jsem, že mi to stačí. Postupně jsem si ale uvědomovala, že to já iniciuji setkání a vkládám do našeho vztahu veškerou energii. Potřebovala jsem si ujasnit, na čem jsem. Bez okolků jsem mu řekla, že ho miluji. „Kateřino... mám tě opravdu rád, ale nikdy jsem ti nesliboval, že z toho bude něco víc,“ řekl po chvíli mlčení.

Přikývla jsem, v klidu jsem vstala, sundala z kroužku klíče od jeho bytu a položila je na stůl. Když se za mnou zavřely dveře, věděla jsem, že jsem udělala něco pro sebe. Cestou domů v poloprázdné tramvaji jsem plakala, ale nebyly to slzy smutku, nýbrž úlevy. Nebyl krutý, to já jsem byla naivní. Věřila jsem, že když do vztahu dám všechno, on udělá to samé. Vrátila jsem se do svého bytu a poprvé po mnoha měsících jsem se nebála rána, protože jsem konečně neměla žádné iluze...

Eva (45): Celý život čekám na vážný vztah. Proč muži utíkají, když zjistí, že mám dceru?

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].