
Karolína se těšila na klidnější dny bez dětí. Dva týdny měly být u svého tatínka, jejího bývalého manžela. Jenže situace se zkomplikovala. Jeho partnerka má prý po porodu nějaké psychické potíže, a tak se mu hlídání nehodí. Karolína cítí bezmoc a vztek...
I když se mi po rozvodu ulevilo a byla jsem ráda, že děti už nejsou vystaveny našim každodenním hádkám, přišla další fáze, která mě dost nervuje. Exmanžel se totiž po rozvodu velice rychle oklepal a našel si novou ženu. Ta navíc po několika měsících otěhotněla...
Nechápala jsem to. Místo aby se zaměřil na to, aby děti po rozvodu trpěly co nejméně, začal znovu a jinde. A já mám být ta chápavá. Několikrát jsem už skousla, že mi poslal peníze o něco později nebo že chtěl vyměnit víkend, kdy měl mít děti. Ale teď už mi došla trpělivost!
Těšila jsem se, jak si odpočinu
Byli jsme domluveni, že si děti vezme dva týdny v srpnu. A já si naplánovala čas pro sebe. Práci jsem si rozvrhla, zarezervovala jsem si wellness pobyt a myslela jsem si, že si konečně trochu vydechnu. I děti se těšily. Táta jim nasliboval táboření a další výlety. Jenže všechno se zhroutilo během jediné telefonní konverzace.
„Karolíno, je mi to líto, ale asi to nezvládnu. Markéta na tom není dobře, je pořád unavená, pláče a nemá teď energii ještě na další děti. A nemůžu ani odjet a nechat ji doma samotnou,“ oznámil mi úplně klidně.
V tu chvíli jsem neměla ani špetku pochopení a polila mě vlna vzteku. Došlo mi, že volno nebude. A hlavně, že je mu úplně jedno, jak mi to naruší plány. Naštvalo mě, že nemá ani snahu vymyslet nějaké řešení. A že to odnesou hlavně děti. Celá rozhozená jsem mu položila telefon.
Nová rodina je teď přednější
Když jsem trochu vychladla, zavolala jsem mu zpátky a řekla mu, že chápu, že je to náročné období, ale že to je jeho zodpovědnost a ať si to nějak zařídí. A že si to měl rozmyslet dřív, než si zakládal další rodinu.
„Nezlob se, ale tohle není můj problém. Máš je mít podle dohody, tak si to prostě zařiď,“ odpověděla jsem mu nekompromisně.
Okamžitě na mě vyjel: „Ty jsi fakt neuvěřitelně sobecká. Nevíš, co je empatie? Markéta má možná poporodní depresi a ty řešíš víkend v sauně?“ Hádali jsme se pak asi ještě půl hodiny. A řekla jsem mu, že sobec je on, že se na svoje děti vykašlal.
Ano, možná jsem tvrdá. Ale zároveň cítím, že kdyby šlo o cokoli jiného než o jeho novou rodinu, řešení by se našlo. Jenže teď se všechno točí kolem mimina a nové přítelkyně. Naše dvě děti šly najednou stranou. A to mě vážně vytáčí.
Zase jsem ta špatná a musím si poradit
Dětem jsem musela nakonec oznámit, že k tátovi nepojedou. Byly hodně zklamané. Mladší syn dokonce brečel. Měl už zabalené věci na jejich dobrodružství v přírodě. A mně to trhalo srdce.
Měla jsem ale na výběr? Mohla bych mu tam děti za každou cenu poslat, ale jaký by to mělo smysl? Pokud by tam nebyly vítané, neudělalo by jim to dobře. A já bych si to nakonec vyčítala...
Takže jsem opět v situaci, že si musím nějak poradit. Najít nějaké řešení, zrušit svoje plány a o všechno se postarat. Exmanžel to bere jako samozřejmost a ještě mě obviňuje, že jsem sobecká a necitlivá. Bojím se, že tohle je jen začátek. Že podobné situace budou čím dál častější. Že pokaždé, když bude exmanžel něco řešit se svou novou rodinou, děti zůstanou u mě. A tohle já prostě odmítám akceptovat. Naši synové nebudou trpět kvůli jeho nezodpovědnosti.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Napište nám na [email protected].