Radka (53): Po rozvodu jsem si zvykla na pohodlný život. Teď se ke mně nastěhoval syn a zažívám peklo

Skoro pět let jsem byla zvyklá na samotu, na velmi příjemnou samotu – na klid po práci, pohodu a pořádek v kuchyni, oblíbené seriály a skleničku vína před spaním. Žila jsem tak, jak jsem celé roky nemohla. Muž doma mi nechyběl. Jenže pak jednoho dne zavolal syn Aleš. „Mami, rozvádím se. Potřebuji se na chvíli vrátit domů.“ Neodmítla jsem ho. Jenže chvíle se změnila v týdny a týdny v měsíce a můj byt přestal být můj.

Mohlo by Vás zajímat:

Kamila (31): Tchyně se po smrti tchána změnila. Zabrala náš byt a já už nemůžu ani do kuchyně

Sbohem, můj klidný živote

V den, kdy se Aleš vrátil do svého dětského pokoje, si s sebou přinesl asi dvacet tašek věcí a oblečení a herní notebook. Několik tašek se stále povaluje v předsíni. Zapřísáhla jsem se, že na ně nesáhnu a nebudu je uklízet. „Neboj, mamino, dlouho se nezdržím,“ usmál se. Ze začátku jsem ho pochopitelně litovala, ale trpělivost mi docházela překvapivě rychle.

Na vybalování nemá Aleš čas. Celé dny hraje hry, nechává po sobě špinavé talíře a hrnky, po bytě trousí zmačkané oblečení, zapomíná zhasínat, každý den si napouští plnou vanu – nepamatuji se, že bych ho takto vychovala. Samozřejmě jsem s ním o všem mluvila, nejprve opatrně, později bez obalu a narovinu. Vždy slíbil, že se bude snažit, ale skutek utek.

Neuklízel. Nevařil. Nenakupoval. Nehledal si nové bydlení. Navíc pracuje převážně z domova a nikam nechodí. Když pak sedím po práci večer u televize, komentuje můj výběr pořadů: „Bože, jak můžeš na ty ptákoviny koukat?“ Před Alešem není úniku. Můj klidný život je ten tam.

Mohlo by Vás zajímat:

Blanka (65): Můj dospělý syn není schopen vybrat si partnerku. Bojím se, že se vnoučat nedočkám

Syn na mě křičí

Čím víc po něm něco chci, tím víc to bere jako útok. „Tak promiň, že vůbec žiju!“ zakřičel na mě nedávno, když jsem ho prosila, ať si po sobě uklízí nádobí. Kolikrát jsem tu větu slyšela od jeho otce a teď je to tu znovu! Jen s tím rozdílem, že roli neohleduplného chlapa nehraje můj bývalý, ale můj syn.

Dcera mi po telefonu řekla: „Mami, tak mu dej prostě deadline. Vždyť je mu třicet pět.“ Jenže já to zatím nedokázala. Jsem sice nakvašená, ale také jsem máma, co by chtěla svému synovi pomoct postavit se znovu na nohy. Rozchod po letech je bolestný, něco o tom vím…

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (60): Můj dospělý syn se neumí osamostatnit. Bojím se, že ho manžel vyhodí z domu

Mám dát synovi ultimátum?

A tak další večer sedím v kuchyni, poslouchám rádio a luštím křížovku, protože gauč u televize je obsazený. Tuším, že za pár minut se z obýváku ozve: „Mami, nemáš něco k jídlu?“ Samozřejmě, že mám, nakoupila jsem a uvařila, ale nechce se mi být jeho služka. Navíc jsem od Aleše ještě neviděla ani korunu, a to vydělává víc než já. Stále jen slibuje, anebo si stěžuje, že po něm chce peníze bývalá přítelkyně, které cosi dluží.

Jak přinutit dospělého chlapa, aby konečně dospěl? Tuším, že cesta je jen jedna – dát synovi ultimátum, do kdy má opustit svůj dětský pokoj. Jenže nemohu najít odvahu. Bojím se, že bych ho nadobro ztratila. Kdo jiný mu má pomoci než vlastní máma?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Magda (54): Poskytli jsme synovi azyl po návratu z Ameriky. Od té doby se u nás střídá jedna slečna za druhou

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].