Libor (45): Moje přítelkyně by se ráda vdávala. Nejsem si ale pořád jistý, neumí vařit ani uklízet

Marie (40) je pro mě po dlouhé době žena, co se mnou che žít a já jsem za to vděčný. S žádostí o ruku ale otálím, protože naše domácnost není podle mých představ. Marie není na vaření ani úklid a já jí to vyčetl. Vpálila mi, že o mě jiná nezakopne a bohužel má asi pravdu

Mohlo by Vás zajímat:

Daniel (56): Manželku už nebaví vařit. Když už se k tomu donutí, jídlo připálí a já si musím namazat chleba

Najít partnerku mi trvalo dlouho

Asi jsem se narodil do špatné doby, nechápu dnešní seznamování se s lidmi. Moje chyba, že jsem si v mládí neudržel vztah a pak se zaměřil jen na práci. Hledat si později přítelkyni pro mě byl oříšek a trvalo roky, než jsem potkal Marii a ta to vzala naštěstí do svých rukou. Seznamky, rande, dohazování a podobně, to není nic pro mě. Navíc nejsem chlap, po kterém ženy letí, to už vím dávno.

Marie pracovala ve vedlejším oddělení, pokukoval jsem po ní dva měsíce a nakonec mě pozvala na oběd. Osmělil jsem se a řekl jí, že se mi líbí. Pak už vymýšlela výlety, akce a různé schůzky, při nichž jsme se sblížili. Marie je moc fajn a já jsem rád, že jsem ji poznal. Klape nám to skoro po všech stránkách a nedávno jsme se k sobě sestěhovali.

Jediný problém spočívá v tom, že se neumí starat o domácnost a skoro vůbec neumí vařit. Je jí téměř čtyřicet, chtěla by se podle svých slov vdávat, ale já stále váhám. Vždycky jsem chtěl ženu, která má doma naklizeno a z kuchyně se line vůně dobrot. To s Marií evidentně nezažiju a říkám si, jestli bych ještě neměl čas najít vhodnější „holku na vdávání“.

Mohlo by Vás zajímat:

Lukáš (39): Po svatbě jsem zjistil, že žena neumí vařit. Denně tak večeříme chleba s paštikou a mně dochází trpělivost

Máma Marii nemá ráda

Moje matka mi občas chodí domů uklidit a hrozí se, když to u nás vidí. „Ta se o tebe nepostará, nechci vidět, jak skončíš,“ běduje. Asi má pravdu, ale jak dlouho mi bude trvat hledat někoho jiného? To může zase zabrat několik let. Naštěstí jsem finančně zajištěný, i když žádný krasavec. Kdybych byl bez peněz, asi bych měl nulovou šanci na vztah.

Nedávno mě povýšili, a tak jsem získal sebevědomí i pocit, že si zasloužím víc. Řekl jsem Marii, že by se měla v domácnosti víc zapojit. Ona je takový nepraktický a spíš sportovní typ. Domov pro ni neznamená hnízdo, které by si chtěla zdobit a piplat. Moje poznámka ji zaskočila.

„Tak si najmi uklízečku, víš přece, že na to mě neužije,“ namítla a asi měla pravdu, ale budu mít celý život na uklízečku? „Jestli se chceš vdávat, musíš mi vařit aspoň o víkendu. Taky budu potřebovat na nové pozici vyžehlenou košili,“ řekl jsem po jedné debatě a Marie se urazila. Pak řekla něco, co se mě vážně dotklo. „Ty můžeš být rád, že jsem s tebou. Nejsi zrovna typ, o kterého se ženský poperou.“

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (25): Přítel mi dal kopačky, protože neumím vařit jako jeho máma. Když odešel, docela se mi ulevilo

Děsí mě, že bych zůstal sám

Mrzí mě, že mi tohle řekla právě moje přítelkyně. Měl jsem chuť vpálit jí něco podobného. Za celý život neměla pořádný vztah, dokud nepotkala mě. Možná jsme na sebe zbyli, kdo ví. Asi musím brát, co je k dispozici a nechtít od vztahu všechno. Tak se zkrátka budu muset naučit vařit.

Horší varianta by byla taková, že bych zůstal sám, jako kůl v plotě. Dost jsem se toho zalekl, protože Marie se po poslední hádce na dva týdny odstěhovala. Asi mi chtěla ukázat, jaké to bude, až se rozejdeme. A vůbec se mi to nelíbilo. Třeba si zvyknu na prázdnou lednici a nepořádek. Hlavně, že je to s kým sdílet.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Zora (33): Manžel mi zakázal uklízečku, a tak jsem ho zapojila do domácích prací. Nakonec ji sám sehnal

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].