Kamila (29): Moje matka mě donutila vystudovat medicínu. Já sama jsem ale doktorkou nikdy být nechtěla

Moje máma mě donutila studovat medicínu, která mi byla z duše protivná, ale protože jsem byla nejen poslušná, ale také pilná a pracovitá, vystudovala jsem ji. Jenže jsem se odsoudila k tomu dělat povolání, které mě nebaví a nezajímá.

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (45): Moje dcera chce být za každou cenu herečkou, ale já s tím nesouhlasím. Pokud jí to ale zakážu, bude mi to celý život vyčítat

Sama po tom toužila

V dětství jsem netoužila být ani princezna, ani zpěvačka. Nevěděla jsem, čím chci být. Kreslila jsem si, sbírala kamínky, někdy jsem lítala jen tak s holkami po venku. Když se mě někdo zeptal, co ze mě bude, pokrčila jsem rameny a doufala, že to stačí.

Moje máma, se kterou jsem vyrůstala, tuhle moji nejistotu nesnášela. A tak začala nenápadně vkládat do mého života vzory – ženy v bílých pláštích, seriály z nemocnic, knížky s lékařkami, které zachraňují životy. „Doktorka je krásné povolání,“ říkala často. Sice na mě netlačila, ale tvářila se, že by to pro mě byla správná cesta. Nijak jsem na to nereagovala, měla jsem pocit, že mám dost času se rozhodnout, co a jak ze mě bude.

Na tomhle místě je třeba podotknout, že moje matka po tom, stát se lékařkou, toužila. Jednou se přede mnou zmínila o tom, že jí její otec studium medicíny zakázal a že kdyby mohla, byla by dnes doktorkou.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaroslava (42): Musela jsem změnit svůj život. Nechtěla jsem dopadnout stejně jako můj otec alkoholik

Z titulu měla větší radost máma

Na gymnáziu jsem byla pečlivá, pracovitá, spolehlivá. Biologii jsem rozuměla, chemii jsem se biflovala, matika mě nebavila a – pořád jsem nevěděla, co bude po maturitě. Máma se ve mně viděla a kolem dokola mi opakovala: „Když budeš chtít, zvládneš všechno. Ty na to máš, Kamilko.“ A protože jsem byla taková nějaká univerzální, a hlavně jsem se „uměla učit“, jak s oblibou máma tvrdila, nakonec jsem na tu medicínu šla.

Přijali mě napoprvé. Začalo to euforií a končilo zoufalstvím. Přede mnou byly nekonečné přednášky, stohy skript, mrtvá těla na anatomii, noční učení, kruhy pod očima, neustálá únava. A taky krev, kterou jsem tak nějak vidět nemusela. Přestávalo mě to bavit, ale nechtěla jsem svoji matku zklamat – a tak jsem se biflovala a trpně čekala na konec.

Když jsem konečně zakotvila po atestacích v jakési ordinaci, byla jsem jak vyždímaný hadr. To ovšem moji matku neodradilo od toho, aby mi negratulovala se slovy: „Teď jsi to dokázala i za mě.“

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (31): Laktační psychóza mě zaskočila, málem jsem ublížila svému miminku

Konečně sama sebou

Teprve tehdy jsme pochopila, že matka měla plán. Možná, že ne vědomý, ale ke mně dost krutý – napasovat mě do krabičky, ve které chtěla být ona sama, mít prostě doma MUDr. – a být na ni náležitě pyšná. Srovnat se svým vlastním životem, nenaplněným, tak, že jí ho naplním já.

Po několika úmorných letech v ordinaci jsem si konečně vzala volno „jen tak“ a odjela od matky i od svého života. Došlo mi, že díky tomu, že ji mám pořád za zadkem, vůbec nežiji. Těch několik známostí, které jsem měla, skončilo neslavně – a já se potácela jen od matky do ordinace a zpátky. Jela jsem na Šumavu, pronajala si malou chatu a přemýšlela, co se svým životem udělám. Nebavil mě – a práce mě taky nebavila. Tím nechci nic říkat proti lékařům, vážím si jich, ale prostě jsem necítila, že bych byla na místě, které mi přísluší.

Když jsem se vrátila, věděla jsem, že musím dát výpověď. Vzala jsem mámu na kafe a řekla jí to. „Já už nechci dělat doktorku,“ řekla jsem. Formulovala jsem to přesně tak, jak jsem to cítila – dělat… Máma chvíli mlčela a pak se potichu zeptala: „To kvůli mně?“ „Ne. Kvůli sobě. Kvůli tomu, že jsem to nikdy opravdu nechtěla.“

Výpověď jsem dala – a teď hledám svoje místo v životě. Možná u dětí, možná u starých lidí, možná někam odjedu… nevím. Ale vím, že jsem tohle měla udělat už dávno, že jsem měla svůj život vzít do svých rukou už v těch osmnácti letech.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dominika (33): Tchyně říká, že nejsem skutečná máma, protože jsem rodila císařem