Nina (47): Táhne mi na padesát, ale máma se ke mně chová jako k malé holce. Pořád mě dusí svým strachem

Svoji maminku miluju a vím, že to po smrti jejího muže, mého milovaného tatínka, to nemá lehké. A snažím se jí být oporou. Jenže její chování mi už začíná lézt na nervy. Její neustálý strach na mě přenáší a odnáší to i má rodina.

Mohlo by Vás zajímat:

Jonáš (26): Babička mi tvrdila, že mě máma opustila, když jsem byl malý. Pravda je ale možná úplně jiná

Pořád jsem pro ni malá holka

Moje máma bývala vždycky trochu úzkostná. Pamatuju si, že od malička o mě, jako jedináčka, měla velkou starost. Když jsem šla s kamarády ven, musela jsem se každou hodinu hlásit, dlouho nechtěla, abych jezdila sama autobusem. Nepouštěla mě na žádné tábory a zábavy. Kolikrát jsem měla vztek, že všichni můžou, jen já ne, ale neměla jsem šanci s ní moc bojovat. V dospělosti to naštěstí trochu polevilo. Uklidňoval ji nejspíš můj manžel, který je spolehlivý, hodný a milující. A tak věděla, že jsem v dobrých rukách. Jenže pak zemřel její manžel, můj milující tatínek, a je to zas ve starých kolejích...

Od té doby se všechno změnilo. Jako by se v ní něco přepnulo. Její obavy teď nabraly úplně nový rozměr. Jenže já už nejsem dávno malá holka, za kterou má zodpovědnost. Kterou musí hlídat na každém kroku. „Když pojedete na tu dovolenou, tak mi budeš psát každé ráno a večer, ano? Ať vím, že jste všichni v pořádku...“ řekla mi naprosto vážně, když jsem jí oznámila, že letíme celá rodina do Řecka.

Mohlo by Vás zajímat:

Markéta (22): Už jsem se nemoha dívat, jak je máma osamělá a nešťastná. Tak jsem jí tajně dohodila našeho souseda

Všude vidí samé katastrofy

Začala mi posílat odkazy na články o leteckých nehodách, zemětřeseních a lesních požárech. „Víš, co všechno se může stát? Prosím tě, dávejte na sebe pozor a raději se moc nevzdalujte z hotelu?“ volala mi ještě den před odjezdem. Když jsem jí řekla, že to přehání, rozplakala se. Prý se o mě strašně bojí, že kdyby se mi něco stalo, neměla by pro co žít.

Místo radosti z dovolené jsem si začala vyčítat, že ji nechávám samotnou. A i když jsem její odkazy na články jsem pořádně nerozklikla, dost mě to rozhodilo. A svoji nervozitu jsem začala přenášet na manžela i syny. Manžel už to nevydržel: „Musíš jí nastavit hranice, Nino, nebo se z toho zblázníš.“

Ale já nevím, jak na to. Vím, že to nemyslí zle. Vím, že je osamělá a vyděšená. A bojí se pokaždé, když někam jedeme. Táta totiž zemřel při autonehodě. A asi se s tím nikdy nevyrovná. Jenže mě ty její obavy a katastrofické scénáře začínají vysilovat. Když se třeba půl den neozvu, hned mě uhání. Je to vážně k zbláznění.

Mohlo by Vás zajímat:

Natálie (28): Vdala jsem se, abych utekla od manipulativní mámy. Teď můj manžel chce, abych byla jako jeho matka

Bojím se, že se to nezmění

Začínám mít pocit, že matčin strach přebírá vládu i nad mým životem. Stresuje mě i obyčejná procházka lesem, protože vím, že když ztratím signál a dlouho se neozvu, bude snad volat záchrannou službu nebo po mně vyhlásí pátrání. „Mami, prosím tě, zkus se trochu uklidnit,“ řekla jsem jí nedávno. „Jsem v pořádku. A ty se mezitím běž projít, přečti si něco hezkého. A hlavně – nesleduj pořád ty katastrofické zprávy.“

Bojím se, kam až to může zajít. Vím, že ona se nezmění. A nejspíš to bude s jejím přibývajícím věkem ještě horší. A já budu muset najít způsob, jak si chránit svůj klid, aniž bych ji ranila. Protože ať chci nebo ne, její úzkost už začíná být i moje. A přerůstá mi přes hlavu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jindřiška (36): Máma nikdy neuměla dát najevo, že mě má ráda. Těší mě, že zbožňuje mou dceru, ale také trošku žárlím