
Markéta se těšila, že konečně pozná rodiče svého přítele Adriana. Hezký víkend zkazila jedna věc – Markéta totiž zjistila, že už je kdysi potkala. A na tohle setkání nevzpomíná zrovna v dobrém.
Všechno nasvědčovalo tomu, že nás čeká krásný víkend. Léto bylo v plném proudu, slunce svítilo a my jsme měli vyrazit na pár dní na venkov, kde bydlí rodiče mého přítele Adriana. Měla jsem se s nimi setkat poprvé a byla jsem sice trochu nervózní, ale přesto jsem se těšila. Náš vztah krásně rozkvétal a věřila jsem, že ho to ještě upevní...
Těšila jsem se na setkání s jeho rodiči
„Rodiče nás zvou na víkend,“ oznámil mi Adrian jednoho dne. „Chtěli by tě konečně poznat osobně.“
„A cos jim o mně napovídal?“ usmála jsem se.
„Neboj, jen to nejlepší...“ políbil mě na tvář.
„No tak s takovým doporučením tam přece musíme jet...“
„Když se na to necítíš, můžu to setkání zrušit.“
„Ale prosím tě, jasně že to zvládnu. Bude to fajn,“ řekla jsem vesele a políbila ho.
Adrian zavolal mámě a potvrdil, že přijedeme. Ani ve snu by mě nenapadlo, že tahle cesta pořádně prověří náš vztah...
Na setkání s jeho rodiči jsem zažila překvapení
Když jsme dorazili k Adrianovým rodičům a spatřila jsem jejich krásný dům, blesklo mi hlavou, že jsem tu už někdy byla. Nedokázala jsem si ale vybavit, kdy a proč. Měla jsem z toho zvláštní pocit. „Mami, tati, to je Markéta,“ představil mě Adrian a já jsem ztuhla. I ti lidé, kteří se na mě usmívali, mi byli povědomí. A jejich jména, Kristýna a Tadeáš, jsem také znala.
Přesunuli jsme se do obýváku a Adrianova maminka podávala oběd. „Po té dlouhé cestě máte určitě hlad,“ usmála se mile.
To už jsem věděla, že Kristýnu i Tadeáše znám. V hlavě se mi objevovaly další útržky vzpomínek: veliká zahrada, já na houpačce, táta si se mnou hraje. Bylo to opravdu zvláštní. Těšila jsem se, až půjdeme ven na čerstvý vzduch, doufala jsem, že mi to pomůže vyčistit si hlavu.
Po obědě jsme se přesunuli na terasu, kde jsme si dali ledový čaj a domácí třešňový koláč. Houpačka na zahradě vypadala jako ta z mých dávno zapomenutých vzpomínek.
Adrianův táta na mě upřeně koukal, jako by si říkal: „To přece není možné, že jsi to ty.“ Bylo to nesmírně nepříjemné a ten pocit nechtěl odeznít. Všimla jsem si i Kristýniných zkoumavých pohledů. Jen Adrian nic netušil, i když vycítil, že se něco změnilo. „Je ti dobře?“ zeptal se.
„Jo, jen jsem unavená,“ zalhala jsem. „Asi si na chvíli lehnu.“ Ale ani spánek mi nepomohl. Jen jsem se převalovala.
Vzpomínky z dětství
Nad ránem jsem se probudila celá zpocená. Srdce mi bušilo a ruce se mi třásly. A pak se mi to vybavilo. Byly mi asi čtyři roky. Rodiče mi tenkrát řekli, že jedeme na návštěvu k jejich přátelům na venkov. „Teta Kristýna se ti bude líbit,“ slibovala máma. „Má velkou zahradu a peče skvělé dorty.“
Kristýna nás přivítala nepečeným tvarohovým dortem. Náhoda? Nebo jsem si opravdu pamatovala, co mi chutnalo? Hlavou mi vířila spousta otázek. A pak přišla opravdová rána. Vzpomněla jsem si, že jsem tehdy viděla něco, co jsem neměla. Nechápala jsem to, ale s přibývajícími roky mi došlo, o co šlo. Přistihla jsem mámu s Tadeášem. Milovali se a nevšimli si mě.
Samozřejmě jsem to řekla tátovi a tetě Kristýně. Netušila jsem, co tím způsobím. Pamatuju si jen hádku dospělých a že jsme ještě ten den odjeli domů. Rodiče se pak dlouho hádali, až si táta jednoho dne sbalil kufry a odešel. Rozvedli se a už spolu nikdy nepromluvili. Cítila jsem se tak provinile, že jsem tu vzpomínku úplně vytěsnila...
Minulost zničila náš vztah
Rozvod rodičů byl pro mě hrozně bolestný. O mámině nevěře se nikdy nemluvilo. Dodnes dobře vycházím s oběma, ale nikdy jsem se na to neptala a oni mi nic neřekli. Tu událost jsem si zapsala hluboko do paměti a uzamkla ji. Teď ale všechno vyplulo na povrch. Seděla jsem na posteli a brečela.
Celé dopoledne jsem byla jako tělo bez duše. Nejdřív jsem to sváděla na únavu, ale pak jsem se zhroutila. Všechno jsem jim to řekla. Adrian mi nevěřícně naslouchal, Kristýna s Tadeášem byli viditelně zaskočení. Poznali mě, ale rozhodli se o tom nemluvit. Možná doufali, že jsem na to zapomněla.
„Promiň,“ řekla jsem mezi slzami Adrianovi, „ale my spolu nemůžeme být. Nezvládnu to.“
Okamžitě jsem zamířila na nádraží. Chtěla jsem se co nejrychleji vrátit domů. Na zprávy a hovory od Adriana jsem nereagovala. Vím, že za nic nemůže, ale to, co se stalo před lety, má vliv i na náš vztah. Miluju ho, jenže tohle je na mě moc. Vědomí, že jeho otec rozvrátil manželství mých rodičů, zničilo i náš vztah...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].