Lenka (24): Chtěla jsme mámě k narozeninám splnit přání. Vůbec jsem ale netušila, kde to celé skončí

Máma měla padesátiny a jako dárek chtěla nějaký zážitek se mnou. Ne šperk, ne víkend v lázních. Něco, co budeme dělat spolu. Přišla s jógou. Nechápala jsem proč. Nikdy předtím necvičila, já už vůbec ne. Řekla, že to chce zkusit, já na to odpověděla, že to je trapný, ale ona na tom trvala a tak jsem šla.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (37): Chtěla jsem na tchánovu oslavu něco speciálního. Můj dort bohužel otrávil sedm lidí

Na začátku to dřelo

První lekce byla přesně tak hrozná, jak jsem čekala. Upnutý legíny, divné dýchání, šílený tempo. Všichni tam vypadali, že se narodili v lotosovém květu, jen my dvě jsme se potily a funěly. Po hodině mě bolela záda, měla jsem pocit, že umřu na stud, a máma byla celá červená. Myslela jsem, že to tím končí.

Nekončilo. Koupila nám permanentku. A já, protože jsem slíbila, že s ní budu chodit, jsem se vezla. Druhá lekce byla o kousek snesitelnější. Třetí o trochu víc. U páté jsme se smály při balančních pozicích, protože nám to oběma začínalo jít. A najednou jsem si uvědomila, že se těším. Ne na cvičení, ale na to, že zase strávím čas s mámou.

Začalo to být něco našeho. Něco, co nebylo o povinnosti. Dokonce jsme si koupily stejné podložky. Na Instagram jsme nic nedávaly, ale začaly jsme vyhledávat workshopy. Jeden z nich vedla instruktorka, která mluvila o tom, že pořádá ženské retreaty v Indii. Máma se na mě podívala. Neřekla nic. Já taky ne.

Mohlo by Vás zajímat:

Radka (35): S mámou a babičkou jsme se pustily do renovace starého domu. Přineslo nám to víc, než jsme čekaly

Skončily jsme na druhé straně světa

O týden později máma přišla, že se rozhodla nám ten retreat zaplatit a že na mně jsou letenky. Zůstala jsem na ni zírat. „Mami, ty ses zbláznila? Proč ses mě nezeptala?“ Ale byla prostě nadšená. Prý se cítí lépe, než kdy dřív, je spokojená se svým tělem a svým životem. Nechtěla jsem ji zklamat, a tak jsem souhlasila.

V letadle jsme seděly vedle sebe. Máma si mazala ruce krémem, já četla itinerář. Po přistání jsme obě zíraly na ten chaos kolem. Ale uvnitř jsem cítila klid. A taky něco, co jsem nikdy necítila. Ne že někam patřím, ale že někam konečně jedu s ní. Ne jako její dítě, ale jako její parťačka.

Každé ráno jsme vstávaly za tmy, cvičily v tichu a odpoledne meditovaly v přírodě a mlčely. Ale to mlčení bylo jiné než doma. Ne trapné, ale plné. Byla jsem tam s ní. A ona byla se mnou. A bylo to v pořádku. Nikdy bych neřekla, že se to stane díky józe. Nikdy bych neřekla, že díky ní pojedu do Indie. A už vůbec ne, že mě to donutí přemýšlet, kolik toho s mámou máme společného.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpánka (28): Po pádu na lyžích mi hrozilo, že skončím na vozíku. Dnes se díky józe mohu znovu postavit na svah