
Tadeáš v zimě sbalil Julii. Schůzky po kavárnách byly fajn, víkendové výlety také, ale pravou povahu nové přítelkyně odhalil Tadeáš až v létě. Julie neustále jezdila k prarodičům a tam zavařovala. Navíc se styděla v plavkách a odmítala chodit do bazénu.
Posledních šest měsíců považuji za ztracený čas. Myslel jsem, že jsem potkal fajn holku, ale ukázalo se, že jsem byl celou dobu s hloupou selkou. Kdo dneska ještě zavařuje a dělá marmeládu?
Mladá generace dnes žije jinak
Moji rodiče jsou pohodáři. Máme byt a o víkendu jsme jezdili buď na výlety, nebo se sebrali a vyrazili do obchodního centra. Prošli jsme si obchody, zašli na film a najedli se. Prostě fajn den lidí, co žijí v paneláku. Takový životní styl mi vyhovuje. Proto jsem hledal přítelkyni mezi slečnami z hlavního města. Podle mého je ideálně strávený čas procházka zakončená posezením v kavárně.
Julie byla stejně jako já vysokoškolačka. Žila s rodiči v okrajové části Prahy. Od února jsme spolu trávili dost času. Chodili jsme na výstavy, do kina, kaváren i restaurací. Později jsme jeli na výlet nebo víkendový pobyt. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo, že Julie neměla zájem o wellness. Rád bych jel do zařízení, kde bych se celý víkend válel na lehátku, chodil do sauny, vířivky a bazénu. Ale nepochodil jsem.
Nudná partnerka mi bohužel neimponuje
„Tadeáši, já sauny nemám ráda. A vůbec se tak nějak nerada svlékám do plavek. Je mi to nepříjemné. Ale můžeme jet do hor a tam naplánovat nějakou túru,“ snažila se mě přesvědčit Julie. Takže už na jaře jsem měl ke své nové partnerce výhrady. Ale byl jsem zamilovaný, a tak jsem to toleroval. Čekal jsem, zda se časem dobrovolně nepřizpůsobí.
Jenže to jsem ještě nevěděl, co mě čeká v létě. To mě na sto procent přesvědčilo, že jsme každý někde jinde. Chtěl jsem o víkendu zajet na celý den do obchoďáku. Projít si nějaký hobby market, obchody s oblečením, vychutnat si někde kávu, zkrátka strávit společný čas. Bohužel se to nesešlo s plány mé přítelkyně. „Tadeáši, já v sobotu nemám čas. Chci natrhat u prarodičů borůvky a udělat domácí marmeládu. Pak ti nějakou dám a dostaneš i skleničku pro rodiče,“ informovala mě Julie.
V dnešní době snad už nikdo nezavařuje
„Cože? To mi chceš říct, že zavařuješ ovoce a zeleninu? To jsem myslel, že se už v dnešní době nedělá. Pokud chci marmeládu, tak si ji za dvě minuty koupím v obchodě a nestrávím její výrobou celý den,“ překvapeně jsem odvětil. Vyslechnul jsem si přednášku o pozitivech domácí marmelády, ale to mě vůbec nezajímalo. Vidina, že moje přítelkyně celé léto stojí u kuchyňské linky a zavařuje, mě znechutila.
Já se chci bavit. Chci cestovat. Chci chodit mezi lidi a bavit se. Nechci čekat, až Julie vyrobí něco, co lze koupit. A v obdobné kvalitě. Je to mrhání časem. A tak jsem se s Julií rozešel a jsem rád, že se náš odlišný životní styl ukázal na začátku. Mrzí mě těch šest měsíců, co jsem věnoval čas, sílu a energii do tohoto vztahu. Ale co, vše nebylo špatné. Jen se k sobě nehodíme. Žádná tragédie. Na světě je mnoho žen, které vyznávají stejný životní styl jako já.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].