Facebook
Instagram
Laura prostě ráda jí. Už když byla malá holka, rodina se divila, kolik se toho do ní vejde. A ona se jen smála a jedla dál. Nejvíc ji potěší pozvání na piknik, kdy si může dopřát dobré jídlo na čerstvém vzduchu.
Když jsem byla malá holka, děda mi říkal, že jsem jako kyselina. Kdykoliv jsem byla u starých rodičů, nestarala jsem se o dárky a podobné věci. Nejdůležitější pro mě byl špajz. Děda totiž vyráběl báječné klobásky a babička byla mistryně v zavařování. Na léta strávená u nich dodnes vzpomínám s láskou.
Děda nechápal, jak toho můžu tolik sníst
"Hele, Pavle... Je u vás doma všechno v pořádku?" vzal si jednou děda mého tátu stranou.
"Co tím myslíš?" nechápal táta.
Děda se podíval mým směrem. "Dáváte jí najíst?" zeptal se ustaraně.
Tehdy se táta rozesmál tak, že mu z očí tekly slzy. Myslím, že jsem ho nikdy neviděla smát se tak moc.
"Co blbneš, tati. Ona má prostě apetit. Někdy mám pocit, že místo jednoho dítěte živím snad čtyři..."
Děda nevypadal, že by mu tato odpověď stačila.
"A nebude..." ztišil hlas. "Nebude tlustá?"
Na to táta pokrčil rameny. Já na ně celou dobu koukala a lžící vyjídala sklenici švestkového kompotu.
Miluju pikniky
Od té doby se nic nezměnilo. Vyrostla jsem, pořád mi chutná a spořádám toho víc než běžný člověk. Mám sice trošku vyšší cholesterol, ale není to nic hrozného. Dá se s tím žít. Důležité je, že figuru mám po mámě a jsem prostě hubená.
Když mě nějaký kluk pozve na večeři, položertem navrhuji, že bychom měli jít do restaurace, kde mají sněz, co můžeš. Stojí to sice trošku víc, ale já tam klidně sedím a jím třeba hodinu a půl. Číšníci jen chodí kolem, vrhají na mě ustarané pohledy. Už jsem se naučila nedělat si z toho těžkou hlavu.
Ale úplně nejvíc mám ráda pikniky. Líbí se mi, že se můžu najíst na čerstvém vzduchu. A navíc tam obvykle bývá spousta různých jídel, vůní a zajímavých kuchařů. Nikdy třeba nevynechám Apetit piknik a podobné akce.
Jídlo prostě patří k mému životu
Kdysi jsem chvíli uvažovala nad tím, že bych se stala food blogerkou. Troufám si říct, že o jídle něco málo vím a mám ho ráda. A podělit se s lidmi o to, co prožívají moje chuťové pohárky, by mohlo být zajímavé. Zatím nad tím jen přemýšlím.
Ale možná bych mohla psát o historkách z rande. Každého muže šokuje, kolik toho spořádám. Ty jejich překvapené tváře, když si místo dezertu objednávám ještě jedno jídlo, jsou opravdu zábavné. Nechápu, proč by se také žena nemohla pořádně nadlábnout. Copak si jen chlap může objednat a sám spořádat pečené koleno? Nebo dvě... když je kuchař šikovný...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
