Jana (19): Babička zemřela, když jsem byla malá holka. Přesto mě její vzkaz zachránil před vztahem s nevěrníkem

Moje babička byla skvělá žena. Leccos zažila a měla úžasný dar odhadnout lidi. Vždycky věděla, jestli stojí za to s někým se kamarádit, nebo jde o ztrátu času. Když se mnou chodila na dětské hřiště, někdy mi řekla, s kým si nemám hrát. Tehdy jsem ji moc neposlouchala, protože jsem tyhle věci moc neřešila. Byla to škoda, mohla jsem si ušetřit několik odřených kolen nebo se vyhnout písku ve vlasech.

Mohlo by Vás zajímat:

Lída (28): Když se ocitnu v nebezpečí, uslyším varovný hlas svojí babičky. Jsem ráda, že mě hlídá i po smrti

Na babičku ráda vzpomínám dodnes

Babička bohužel zemřela, když mi bylo pět let. O něco později, to už jsem začala vnímat, že ne všichni lidé mají jenom dobré úmysly, jsem si často vzpomněla na babču a její rady. Hrozně bych si přála mít u sebe někoho takového. Máma bohužel její nadání nezdědila.

Na střední škole jsem se často přistihla, jak přemýšlím nad tím, co by asi babička řekla o mých kamarádkách. Vím jistě, že by neřešila jejich oblečení, na to byla vždy dost otevřená, ale určitě by je dokázala odhadnout. Která bude mojí kámoškou na celý život? A která mi vrazí kudlu do zad třeba kvůli klukovi? Kéž bych v té době znala odpovědi na tyto otázky. Mohla jsem si ušetřit spoustu trápení.

Díky vzpomínkám na babičku máme její fotku dodnes mezi rodinnými fotografiemi v obýváku. I když už není mezi námi dlouho, nevidím důvod, proč by tam neměla být.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (34): Dva roky po babiččině smrti jsem dostala pudlíka. Jak se zdá, není tak docela obyčejný

Zamilovala jsem se

Asi před půl rokem jsem potkala Jakuba (20), který mě zaujal svou pohodou a přátelským přístupem. Navíc je to fotbalista s hezkou figurou. Začali jsme spolu chodit a já se do něj opravdu zamilovala. Připadalo mi, že je to ten pravý. Zkrátka chlap, se kterým bych mohla strávit zbytek života.

Jednoho dne se ale stalo něco zvláštního. Byla jsem s našima na chalupě a na okně jsem našla malou dřevěnou krabičku. Zdálo se mi, že jsem ji už někde viděla, ale nedokázala jsem si vzpomenout, kde to bylo. Otevřela jsem ji a uvnitř jsem našla dopis od babičky...

Musel být od ní, ona jediná mi říkala Kulíšku. Měla jsem husí kůži, protože babička zemřela, když mi bylo pouhých pět let. Jak je to možné? A i když jsem si vzpomněla, že takovou krabičku kdysi měla babička, nebyl to vzkaz, který by napsala dávno. Varovala mě v něm před mým přítelem Jakubem.

Mohlo by Vás zajímat:

Valerie (33): Litovala jsem, že zesnulá babička nepoznala moji dceru. Jedné noci se ale všechno změnilo

Babička mi dala dobrou radu do života

Babička psala, že mi děkuje za to, že na ni vzpomínám. Stále mě miluje a hrozně ráda by byla u toho, jak dospívám a stávám se ženou. Protože to nejde zařídit, posílá mi alespoň varování. Jakub je mi prý nevěrný a raději mám od něj dát ruce pryč, abych se zbytečně netrápila.

Byla jsem z toho zmatená a vyděšená. Vůbec jsem nechápala, co to má znamenat. Ale zároveň jsem věřila babiččiným slovům, protože ohledně lidí se nikdy nemýlila. Rozhodla jsem se dát si na Kubu pozor. A když šel jednou s klukama na pivo, "náhodou" jsem šla kolem hospody, kterou zmiňoval. Nebyl tam, dokonce mi ten večer nebral telefon.

Když jsme se na druhý den setkali, viděl v mých očích něco, co ho přimělo jít s pravdou ven. Možná to byl můj podezíravý pohled, možná se mi v očích odrážela babička. Výsledek byl jasný, zbavila jsem se kluka, který mě podváděl. Nikdy asi nebudu moct babičce dostatečně poděkovat za to, co pro mě udělala. O to víc na ni teď myslím každý den...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Kristýna (22): Je možné, že jsem spatřila zesnulou babičku? Na dovolené jsem zažila neobvyklé setkání

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.