Jana (28): Roky trpím emočním přejídáním. Už musím najít cestu ven, nebo mě to spolkne

Mám problém, který mě dřív nebo později spolkne. Dlouho jsem si nechtěla přiznat, že mám nezdravý vztah k jídlu. Stalo se mým utěšovatelem ve chvílích, kdy se cítím mizerně. Jenže můj problém zašel ještě dál. Přejídám se i tehdy, kdy se cítím dobře. Potřebuji pomoc, ale stydím se o ni požádat.

Mohlo by Vás zajímat:

Filip (32): Přijdu si jako hlupák. Manželka si přede mnou začala zamykat jídlo

Přejídala jsem se už jako dítě

Myslím, že jsem to v sobě měla zakořeněné už jako dítě. Stávalo se mi, že když jsem měla ve škole nějaké problémy, zaháněla jsem je jídlem. Cestou domů jsem si koupila plný košík sladkostí a tajně je snědla. Vždycky se dostavil příjemný pocit nasycení a rádoby štěstí. Nikdy to však nebyl trvalý pocit.

V tomto duchu jsem jela od osmé třídy a část střední školy. Vždycky, když jsem cítila prázdnotu, sáhla jsem po jídle. Tehdy mě nenapadlo, že je to vlastně diagnóza. Měla jsem v hlavě nastavené, že pokud bude problém, najím se. S tím bylo spojené moje časté kolísání váhy.

Doma si toho ale nikdo nevšiml. Naši nebyli zrovna vnímavými rodiči. Kladli na mě vysoké nároky a věřím i dnes, že kdybych jim tehdy řekla, co dělám, nepochopili by mě. Věci se narovnaly v době, kdy jsem si našla přítele. Erik byl hodný kluk, u kterého jsem měla pocit, že mi vidí do duše. Propadla jsem lásce a můj problém s jídlem na několik let utichl.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (28): Přítel mi zakázal brát si jeho jídlo z lednice. Abych nepodlehla pokušení, uchýlil se k bizarnímu řešení

Když se cítím emočně prázdná, přejím se

Byli jsme spolu šest let. Když se se mnou rozcházel, cítila jsem se hrozně. Několik dní v kuse mě bolela hlava a měla jsem sevřený žaludek. Ocitla jsem se v pasti, ze které nešlo ven. Když jsem se ani po 3 týdnech necítila lépe, vydala jsem se do města. Procházela jsem kolem cukrárny a přes vitrínu viděla skvostné dortíčky.

Nakoupila jsem si od každého jeden kus a utíkala si to sníst domů. Cpala jsem si je do pusy po velkých kusech. Skoro jsem to ani nekousala. Jakmile jsem byla sytá, opět se dostavil ten blažený pocit štěstí. Moje hlava si řekla, že když je plný žaludek, jsem šťastná. A zde se to celé rozjelo.

Jakmile na mě v práci šéf zvýšil hlas a já se cítila mizerně, běžela jsem do kantýny. Někde v rohu jsem do sebe narvala pět chlebíčků. A stal se zázrak. Moje chmurná nálada byla pryč. Všechny problémy, nálady a výkyvy emocí jsem řešila jídlem.

Mohlo by Vás zajímat:

Bedřich (37): Jídlo je pro nás víc než miminko. Netuším, jak z toho začarovaného kruhu ven

Trpím emočním přejídáním

Mluvím sice v minulém čase, ale ono to trvá dodnes. Jen s tím rozdílem, že si to částečně uvědomuji. Můj vnitřní hlas, který byl roky utlačován, se sápe nahoru a chce pozornost. Pokaždé, když jdu v noci do lednice a zaháním smutek, či psychickou nepohodu, ten hlas se ozve. Říká mi, abych to nedělala.

S každým dalším soustem, které má zahnat smutek je to vlastně ještě horší. Já už totiž jím i ve chvíli, kdy jsem syta, nebo relativně spokojená. Nejde o bulimii, protože já jídlo nevyzvrátím. Jsem v začarovaném kruhu. Jídlo se stalo mým přítelem i nepřítelem. Každý den si slibuji, že se ovládnu a nebudu se přejídat. Jenže stačí málo a já zase zklamu. Vím to, sakra, já vím, že potřebuji pomoci, ale stydím se to někomu říct. Už slyším mámu, jak se tomu směje. Za kým jít a říct mu, že pokud to nezastavím, tak mě to sežere?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Jak poznám, že moje dcera trpí poruchou příjmu potravy? Zaměřte se na vzhled, jídlo a oblečení, radí psycholožka

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.