Barbora (29): Přítel je neskutečný bordelář. Co jsem viděla u něj doma, to nemá obdoby

Patrik (35) mi připadal fajn jen do chvíle, než jsem vstoupila do jeho bytu. Měla jsem pocit, že hromady nepořádku pokrývají každý centimetr bytu. Můj přítel se usmíval, že prý potřebuje „ženskou ruku“.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (62): Snacha je hrozná bordelářka. Nemyslím si, že se stará o mého syna dobře

U přítele v bytě to vypadalo jako po výbuchu

S Patrikem mi bylo dobře, chodili jsme po kavárnách, barech a kinech. Když jsme se otrkali, zvala jsem ho k sobě domů a hodně jsme se během měsíce sblížili. Vypadalo to mezi námi „vážně“, oba jsme se shodli na tom, že se s nikým jiným vídat nechceme. Což je podle mě zásadní krok. Ještě chybělo poznat Patrikovu domácnost, na to já hodně dala.

Myslím si, že v bydlení vidíte i kus duše dotyčného, kdo v ní žije. Ráda si všímám detailů, poznávám nové vůně, suvenýry z cest nebo celkový vkus svého partnera. V Patrikově případě to byl hotový horor. Směsice pachů, která se na mě vyvalila, když otevřel dveře, mi připomínala všelicos. Příjemný odér to ale nebyl. Možná za to mohl přetékající odpadkový koš, na který sedaly mouchy.

Pozval mě dál a tvářil se jakoby nic. Já čekala skrytou kameru anebo že se Patrik každou chvíli rozesměje, že mě napálil. Bohužel to byla realita. Stůl pokrytý talířky se zbytky jídla ani nebyl vidět. Okna nikdy nezažila dotek vody, nádobí bylo zaschlé špínou. Na gauč bych se sednout neodvážila, byl pokrytý neidentifikovatelnými fleky. Patrik pokrčil rameny a řekl mi památnou větu: „Vím, chtělo by to ženskou ruku.“

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (30): Najal si mě jako uklízečku, jeden moment vše změnil. Teď je to i můj domov, kde uklízím

Přítel pokrčil rameny, že na úklid nemá čas

Byla jsem tak v šoku, že jsem neodpověděla. Jen jsem se zděšeně rozhlížela, odmítla kávu i nabídku k přespání. Nešlo mi do hlavy, jak je možné, že tak milý a chytrý kluk žije v chlévě. Za celý měsíc opravdu nic nenapovídalo tomu, že by můj přítel byl takový bordelář. Nerada bych ho přirovnala k praseti, neboť bych tím to nebohé zvíře urazila.

Snažila jsem se zachovat klid, protože jen tak prásknout dveřmi a dát chlapovi kopačky kvůli nepořádku, to by byl nerozum. Fajn kluci nerostou na stromech. Chtěla jsem to zkusit po dobrém. Vždyť u mě doma se Patrik choval normálně, čistotně. Nebo jsem po něm nevědomky uklízela? Nerada bych skončila jako něčí služka v zápřahu každodenní šichty. „Zlato, moc se mi u tebe nelíbilo. Upřímně řečeno, pokud si tam neuklidíš, už mě tam nikdy neuvidíš,“ zkusila jsem jemně.

„Já vím, ale mám tolik práce. Nemohla bys mi s tím pomoci?“ podíval se na mě jako smutné štěně. Jenže před tím mě kamarádka varovala. Jednou začnu uklízet a už si na to zvykne. Navrhla jsem mu, ať si sežene uklízečku a neotálí. Ten odpadkový koš už se skoro hýbal!

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (30): Byt po tchyni je úžasný. Nedávno jsem ale zjistila, že k nám chodí tajně uklízet

Byt mu dokonale vycídila matka, radši jsem zdrhla

Za nějaký čas mi Patrik sdělil, že se pokusil situaci s nepořádkem vyřešit. Když jsem se tam přišla podívat, bylo to tam jako vyměněné. Byt prokoukl, fleky zmizely, odpadky někdo odnesl. Na stole dokonce stála kytice růží ve váze. Pak se ale objevila také usměvavá paní se šátkem na hlavě.

Nešlo o uklízečku, nýbrž o Patrikovu matku. Bodře mě pozdravila a pak mi ukázala, kde jsou saponáty a kýbl s mopem. Loučila jsem se s ní a věděla, že je to sbohem navždy...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Nina (36): Jsem bordelářka a nestydím se za to. Jako na potvoru jsem si našla uklízecího maniaka