
Myslela si, že její manžel Aleš je ten nejlepší táta pod sluncem a jejich tři synové ho naprosto zbožňují. Když s nimi jezdil na takzvané „pirátské výpravy“, měla radost, jak krásně drží spolu. Jenže pak si Aleš zlomil nohu a na nákup s kluky musela jet ona. Přímo mezi regály plnými sladkostí se před ní rozpadla celá rodinná idylka...
Můj nyní už exmanžel Aleš vždycky hrozně chtěl děti. Už od momentu, kdy jsme se seznámili, o tom básnil a vyprávěl mi, jak se těší na to být tátou.
Měli jsme spolu rovnou tři syny
A tak měl velkou radost, když jsem po třech letech chození otěhotněla. Když jsem pak byla těhotná podruhé, pouze několik měsíců po porodu, požádal mě o ruku. Po svatbě se nám narodil i třetí potomek. Teď jsme tedy rodiči tří krásných kluků – osmiletého Šimona, sedmiletého Jindry a pětiletého Sama. Jsou to všichni moc šikovní kluci a svého tátu naprosto zbožňují. Aleš je, navzdory všem svým nedokonalostem, skvělý táta a naši synové na něj nedají dopustit. Táta je pro ně největším vzorem, dělají všechno, co řekne, a dělají všechno podle něj. Slovo táty je pro ně svaté, vždycky se předhánějí, kdo ho více potěší a kdo bude víc jako on.
Synové ho naprosto zbožňovali
Vždy jsem to s láskou sledovala a říkala si, jaká je to skvělá vlastnost, že chtějí být jako táta a že pro něj dělají všechno. Aleš byl pracovitý, vtipný, hodný, byl ideálním manželem. Nejlepší na něm bylo, jak mi pomáhal v domácnosti. Všechno spravoval, staral se o zahradu, chodil na nákup. A kluci ho ve všem následovali, takže společně sekali zahradu, opravovali plot… A bral je právě i na nákupy.
Kamkoliv šel, ať už do obchodu s potravinami, nářadím, do železářství nebo do zverimexu nakoupit pro naše psy. Synové se vždy těšili na nákup, vždy ochotně naskákali do auta a bylo to pro ně skoro jako nějaký výlet. Nechápala jsem, proč, ale byla jsem ráda, že si od nich na chvíli odpočinu a že mám o starost méně. Nakupování říkali „pirátská výprava“. Přišlo mi to zábavné, a když jsem se manžela zeptala, co to znamená, jenom tajemně pokrčil rameny.
„Znáš děti. Prostě rády věci pojmenovávají.“
Jednoho dne si ale Aleš zlomil při práci na zahradě nohu, protože spadl při montování houpačky a skončil upoután na lůžko. Povinnost nákupu tedy přešla na mě. Kluci samozřejmě chtěli jet taky, nemohli si nechat ujít svou „pirátskou výpravu“. Nasedli všichni tedy do auta a vypravili jsme se nakoupit jídlo.
Jednoho dne jsem s nimi na nákup jela já
V obchodě jsem tlačila vozík a vybírala jídlo a myslela jsem si, že jde jen o další běžný den. Kluci mi zmizeli mezi regály, ale byl to obchod, který dobře znali, tak jsem si z toho nic nedělala. Pak jsem ale najednou spatřila nejstaršího syna Šimona, jak stojí u regálu se sladkostmi a pečlivě se rozhlíží. A když si myslel, že ho nikdo nevidí, vzal jeden balíček bonbonů a strčil si ho do kapsy.
„Šimone! Co to proboha děláš?“ vykřikla jsem, rozjela se k němu a prudce ho vzala za ruku, až sebou cukl. „Ty kradeš? Co si o sobě vůbec myslíš? Copak nevíš, že krást se nemá?“
„Ale jsme přeci na pirátské misi,“ řekl překvapeně a do očí se mu začaly hrnout slzy, jak se lekl mého tónu, „a piráti přece kradou.“
„Tady přestává všechna legrace, Šimone,“ řekla jsem ostře a vyrvala mu z kapsy bonbony. „Jsem z tebe velmi zklamaná. Tohle se nemůže.“
Můj manžel je ke kradení naváděl
„Táta ale říká, že jo,“ zavrčel Šimon a založil si ruce na hrudi. „Táta říká, že když jsme piráti, tak můžeme.“
Překvapeně jsem pozvedla obočí nad tím, co říká, když se za mnou vynořil druhý syn Jindra.
„Šimon říká pravdu, táta nám vždycky řekne, ať vezmeme nějaké věci,“ zastal se svého bratra okamžitě. „A dostáváme body za to, jak dobrá věc to je. Nejlepší je ukrást šroubovák. A nebo jiné nářadí, třeba kladívko.“
Okamžitě jsem je chtěla dostat z jeho vlivu
„Takže táta vám říká, ať si ty věci berete?“ vydechla jsem překvapeně a oni oba začali horečně přikyvovat. A tak jsem se konečně dozvěděla, co to znamená „pirátská výprava“. Můj manžel naše děti zneužíval k tomu, aby v obchodě kradly, a on nemusel utrácet tolik peněz. Zneužíval jejich oddanosti a toho, že udělaly, co mu na očích viděly a udělal z nich svou osobní armádu zlodějů. Později jsem se dozvěděla, že nejvíc po nich chtěl krást nářadí jako šrouby, šroubováky, matice a jiná udělátka.
Nechal je ale krást i potřeby na zahradu nebo právě jídlo. Pro děti to byla hra, pro něj způsob, jak ušetřit spoustu peněz. Toto hrozné zjištění způsobilo, že jsem okamžitě podala žádost o rozvod a následující rok se s Alešem soudila o to, kdo bude mít děti na starost. Chtěla jsem je okamžitě vytrhnout z jeho vlivu, který očividně nepřinášel nic dobrého. Dodnes mám problém se s ním bavit a skoro se mu ani nedokážu podívat do očí. Myslela jsem si, že je skvělým tátou, a on přitom nebyl ničím jiným než zločincem.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




