Božena (66): Čtyři roky jsem mladým dělala služku. Když snacha znovu otěhotněla, sbalila jsem se a odjela na venkov

Když jsem před čtyřmi lety konečně odešla do vytouženého důchodu, měla jsem jasný plán – starat se o svou zahrádku v jižních Čechách, číst si v houpacím křesle a užívat si klidu. Jenže než jsem stihla vůbec začít, přišel syn Adam s manželkou Kamilou a radostnou novinkou, že budu babička.

Eva (70): Nevím, jak našim dětem taktně říct, že už nemáme na hlídání vnoučat sílu

Splněný sen o důchodu musel počkat

Moje nadšení ale rychle vyprchalo, když mě začali přemlouvat, abych se na pár měsíců přestěhovala k nim do Prahy a pomohla jim s miminkem. Argumentovali tím, že chůvy jsou drahé a nespolehlivé a druhá babička má moc práce. Nakonec jsem podlehla a slíbila, že pomůžu na půl roku, než se Kamila vrátí do práce.

Z plánovaných šesti měsíců se stal mnohem delší pobyt. Nastěhovala jsem se do pražského bytu, kde mým pokojem byl vlastně dětský pokojík s rozkládací pohovkou, o který jsem se dělila s malým Standou. Zatímco mladí spali v klidu na druhé straně bytu, já k malému v noci stávala. Strašně se mi stýskalo po mém domově a zahradě. Dokonce i Vánoce, které jsme trávili u mě na vesnici, znamenaly jen to, že jsem kolem všech skákala, zatímco snacha přivezla kupovaný koláč a dcera zavináče v oleji. Po svátcích jsem musela hned zpátky do Prahy.

Kryštof (40): Moje matka chtěla za hlídání vnoučat desetitisíce. Prý už časy babiček zdarma skončily

Nekonečný kolotoč povinností

Když byly Standovi dva roky a konečně nastoupil do soukromé školky, těšila jsem se domů. V tu chvíli mi ale dcera Anna oznámila, že čeká Karolínku. Koloběh začal nanovo. Nastěhovala jsem se do těsného pražského bytu k dceři a jejímu manželovi Přemkovi. Tentokrát jsem ale byla tvrdší a hned na začátku jasně řekla: „Malá bude v noci spát s vámi.“ I tak to byly náročné dva roky plné pláče, koliky a hlídání dvou dětí naráz, když mi syn s dcerou občas hodili na krk obě vnoučata. Často jsem únavou padala do postele v oblečení.

Helena (64): Dcera brala moje hlídání jako samozřejmost. Musela jsem jí nastavit hranice

Už dost, vracím se domů

Když měla jít v září do školky i Karolínka, začala jsem si v kalendáři odškrtávat dny do své svobody. Radost mi však překazil syn Adam s tím, že Kamila je znovu těhotná a já se můžu stěhovat zpět k nim. Tehdy jsem se zatvrdila. „Synku, nic z toho. Pomohla jsem oběma s prvním dítětem a teď se vracím domů,“ oznámila jsem mu pevně. Adam byl v šoku a zkoušel mě citově vydírat, jestli prý nemám ráda svá vnoučata a chci raději sedět sama na vesnici. Nenechala jsem se zlomit a oznámila mu, že lístek na vlak domů už mám koupený.

Moje nečekané rozhodnutí vyvolalo v rodině poprask. Nejvtipnější byl telefonát od Kamiliny matky Marie, která mi sladkým hlasem navrhla, abych bydlela u nich, protože prý u mladých už bude těsno. Prý bych to k nim měla jen tři čtvrtě hodiny autobusem a její muž Richard už se těší na mé koláče. Neudržela jsem se a odsekla jí: „Chápu, vám by se taky hodila kuchařka a uklízečka zdarma.“ Pak jsem sbalila kufry, nechala dětem v obýváku krabice s lístkem, ať mi je pošlou, a odjela. Z vlaku jsem jen dceři zavolala, že Karolínku musí vyzvednout ze školky dřív.

Barbora (65): Odmítla jsem v důchodu dělat to, co se ode mě čekalo. Dcera se mnou kvůli tomu přerušila kontakt

Konečně žiju pro sebe

Už půl roku žiju přesně tak, jak jsem si vysnila. Zapsala jsem se na univerzitu třetího věku, studuji dějiny umění a učím se italsky, protože na podzim se chystáme na poznávací zájezd do Itálie. Společnost mi dělá adoptovaný jezevčík Alík a moje zahrada, se kterou jsem nedávno vyhrála druhé místo v místní soutěži o nejkrásnější záhon. Fotku s diplomem jsem poslala dětem do Prahy. Na gratulaci sice stále čekám, ale hlavu si s tím nelámu. Do Vánoc se určitě udobří – maminčin dům na venkově a plný stůl bez práce jim totiž bude příliš chybět.

Edita (30): Tchyně mi kvůli výchově dětí dělá ze života peklo. Přitom sama selhala po pouhé hodině hlídání

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].