Edita (30): Tchyně mi kvůli výchově dětí dělá ze života peklo. Přitom sama selhala po pouhé hodině hlídání

Moje tchyně byla snesitelná, než se narodily děti. Pak začala jen poučovat a posmívat se naší výchově. Její výchova se mi protiví, a tak tchyni navštěvujeme pomálu. Chvástá se a přitom svoje vnoučata neumí ani pohlídat bez pohádky na mobilu.

Dorota (38): Společné bydlení s tchyní už nikdy. Raději budu nadosmrti splácet hypotéku

Neshody přišly s vnoučaty

S tchyní jsem vycházela v rámci možností jen do doby, než jsme si pořídili děti. Pak se bohužel neudržela a začala nám kazit všechny návštěvy. Jezdíme k ní poměrně daleko, musíme tak přizpůsobit celý den či víkend a ona nemusí udělat nic. Jen čekat, až dorazíme, a maximálně udělat nějaké malé pohoštění. Přesto vždy odjíždíme jako zpráskaní psi, tedy hlavně já.

Už ve dveřích hlásí, které dítě nemá botu, ponožku, bačkoru. Co jsme to proboha těm chudáčkům udělali s vlasy, Toníkovi necháváme delší vlasy do drdolu, z toho tchyně „roste“. Malvínce zas střihám krátkou ofinku, nechce nosit sponky. „Já si je ani nemůžu vyfotit, abych je někomu ukázala, jsou jak legrační skřítci,“ posmívá se.

Pak vždy následuje problém číslo jedna, a to je kojení. Kojím obě děti a celkem dlouho, na naše konzervativní poměry. Lidi o tom nic nevědí, mají předsudky a hloupé poznámky – včetně tchyně. Nevím, proč jí to tak vadí, o její prsa nejde. Ráda by dětem cpala sladkosti, ale my s cukrem otálíme co nejdéle. „Chudáci, co mají ze života, když jim nedopřejete? Děti mají mlasat!“ nechápe tchyně. Jako by už ve dvou letech muselo dítě spořádat buchty s povidly a pak ještě čokoládové bonbony.

Simona (31): Tchyně mi zničila svatbu. Nejhorší bylo zjištění, že jsem si vzala kluka, ne chlapa

Názory jí neberu

Já se s ní moc nedohaduji. Jen měním věty typu: „Dneska se to dělá takhle. Už se ví, že tohle je správně.“ To ji samozřejmě popíchne, ale já se nechci hádat. Opravdu si myslím, že starší generace neměly dost informací a dělalo se, jak se uznalo za nejlepší. Žádné bouchání přes prstíky nebo nucení na nočník už v roce. Když Toník dostane „hysterák“, nepoleju ho vodou , ačkoliv tchyně už napouští kyblík.

Nebudu se pouštět do sporů o tom, jak to dělala tchyně lépe a že syn je statný, schopný chlapík. Kdyby tušila, jaké má její syn psychické problémy a že se mu za ní občas ani nechce jet, to by koukala. A tak se nehádám, jen zkrátka návštěvy omezujeme. Jak děti rostou, začíná na ně tchyně zvyšovat hlas nebo jim opakovat, že zlobí, a to se mi prostě nelíbí.

Zvláštní je, že si ničeho nevšimla. Dříve jsme jezdili jednou za dva týdny, teď jednou za dva měsíce. Nenapadne ji, že si za to může sama. Manžel jí už dvakrát zkoušel domlouvat. Já jsem vysvětlila, co dětem říkáme a co ne. Že je nestrašíme ve stylu: „Že já si tě tu nechám na převýchovu. To bys koukala, jak bys papala a byla by z tebe šikulka.“ Dcera má separační úzkost, kterou zjevně způsobila moje špatná výchova.

Petra (47): Zastala jsem se dcery před tchyní, která má potřebu do všeho mluvit a o všem rozhodovat

Postaru, ale s mobilem

Zajímavé také je, že tchyně hlásá starou dobrou výchovu. Když jsme jí ale jedno odpoledne nechali hodinu a půl obě děti, našli jsme je pak u mobilu s pohádkou. „My jim pohádky ještě nepouštíme, čekáme do tří let. Za vás snad taky nebyly telefony, ne?“ rýpla jsem si.

Bylo vidět, že si s nimi nevěděla rady, chtěla je zklidnit a dopéct svůj koláč plný cukru. Inu, není tak jednoduché vést domácnost se dvěma batolátky bez jeslí, bez rákosky a bez babiček. Ale radit a kázat, to umí každý. A že paměť babičkám slouží třicet let zpátky, to je také záhada. Já už si pomalu ani nevybavím, jaké to bylo s dětmi před rokem.

Jana (32): Tchyně neustále naříkala na bídu a my jí platili vše potřebné, dokud jsme nenašli její tajné úspory

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].