Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Samuel kvůli traumatu z dětství nechce velkou rodinu a jeden potomek je pro něj maximum. Když jeho manželka přišla s tím, že by chtěla další dítě, nastal problém...
Pocházím z opravdu velké rodiny a ač to pro mnoho lidí může být snem, pro mě je to dodnes noční můra.
Vyrostl jsem mezi šesti sourozenci
Narodil jsem se jako třetí sourozenec v řadě, zároveň jsem byl třetím synem. To by samo o sobě nebylo až tak hrozné, jenže moji rodiče si po mně pořídili ještě další tři děti. Dohromady nás tedy je šest, čtyři kluci a dvě děvčata. Jako děti jsme žili s rodiči v malém rodinném domku, v pokojích jsme byli po třech, takže jsem nikdy nezažil soukromí.
Zároveň jsem byl až třetí, jeden z mnoha kluků, takže jsem měl neustále krizi identity a problém s tím, že jsem si nepřipadal speciální - měl jsem neustále pocit, že jsem horší než moji starší bratři, že nejsem nijak speciální… hrál jsem fotbal a on taky. Šlo mi to ve škole, jenomže jim taky… Rodiče měli také dost problém s penězi, když nás museli uživit šest. Nikdy jsem tedy nedostával nové oblečení, vždy jsem vše dědil, neměli jsme dost jídla, nemohl jsem chodit na všechny kroužky, co jsem chtěl, a nedostával jsem skoro žádné kapesné.
Moje dětství bylo katastrofou
Na svoje dětství zkrátka a dobře vůbec nevzpomínám rád, a tak jsem se zařekl, že nikdy nechci mít víc, než jedno dítě. Nechtěl jsem, aby se moje trauma, které mě poznamenalo, opakovalo a aby někdo další musel mým zaviněním zažívat to, co já.
Před osmi lety jsem se seznámil se svou manželkou Laurou a samozřejmě jsem jí o svém traumatu a o svém předsevzetí hned, jak náš vztah začal být vážný, řekl. Byla pro, děti chtěla, ale řekla, že se klidně spokojí s jedním. A tak jsem ji po dvou letech chození požádal o ruku a pak jsme se vzali.
Brzy na to Laura otěhotněla a narodil se nám krásný syn Filip. Filipa naprosto miluji a jsem šťastný, že všechnu lásku, co mám, mohu věnovat jenom jemu. Pořádně ho rozmazluji a dávám mu vše, co v sobě mám. Jsem šťastný, že mám jediného potomka, kterému mohu dát vše, co potřebuje a dlouho jsem si myslel, že to tak vidí i Laura. Ta ale znenadání přišla s něčím nečekaným.
Manželka chce další dítě
„Chtěla bych další dítě,“ řekla mi naprosto nečekaně jednoho večera po tom, co jsem se vrátil z uspávání Filipa.
„Cože?“ podíval jsem se na ni překvapeně, protože jsem nic takového nečekal.
„Filípkovi jsou už skoro tři, tak jsem si říkala, že by tak byl čas, abychom mu pořídili sourozence,“ řekla mi a s úsměvem se vedle mě posadila, „nebylo by to hezké? Mohli by si spolu hrát… hlavně bych si přála mít holčičku.“
„Lauro, víš ale, že já nechci víc jak jedno dítě,“ ohradil jsem se docela rázně a ona si založila ruce na hrudi.
Prý myslím jen na sebe
„To je názor, co sis udělal už dávno,“ odvětila bez zájmu, „myslím si, že bys ho mohl změnit. Pro dobro svého syna. Zasloužil by si parťáka.“
„Já jsem měl těch parťáků pět a nedokážeš si představit, jaké to bylo peklo,“ odpověděl jsem a zvedl se na nohy, „nechci mít žádné další dítě. Naše rodina je takhle kompletní a to je moje poslední slovo.“
„Ale já tě nežádám o dalších pět dětí, chci jen jedno, časem maximálně dvě další,“ začala naléhat Laura, „neměl bys myslet jen na sebe, ale i na nás.“
Začala mi vyhrožovat rozvodem
Od toho momentu na mě moje manželka začala naléhat a přemlouvat mě skoro denně. Netrvalo dlouho a naše hovory přerostly v hádky. Laura byla nešťastná a podrážděná, zkoušela mě přemlouvat, pak vydírat, ale já jsem se nechtěl dát a byl jsem čím dál víc zarputilejší. Opakoval jsem jí, že žádné další dítě nebude, nebo minimálně ne se mnou. K mé hrůze se tohoto mého komentáře chytla a jednoho večera mi oznámila, že se chce rozvést.
„Už od začátku jsem ti říkal, že chci jen jedno dítě… proč sis mě tedy brala?“ zeptal jsem se jí zdrceně, když mi sdělila své úmysly.
„Vždycky jsem si myslela, že třeba změníš názor,“ řekla mi smutně a utírala si slzy, „jsi hrozně zarputilý a zaseklý v minulosti a tím nám všem kazíš budoucnost. Nejsme jako tvoje rodina, neměl bys nás srovnávat.“
Na ultimátum jsem nepřistoupil
Mě ale až moc děsí duch mého dospívání, který mě pronásleduje na každém kroku, a tak nejsem schopný svůj názor změnit. Teď jsme uprostřed zdlouhavého rozvodového řízení a já přemýšlím, jestli jsem neudělal chybu. Mrzí mě, že se náš vztah rozpadl, Lauru stále nadevše miluji, jenomže se moc bojím porušit své předsevzetí. Nečekal jsem ale, že bude mít takovéhle následky.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Vítejte u Ireny Obermannové
Vítejte u Ireny Obermannové
Související články
