
Zdeněk doufal, že se mu na letním zavařování malin podaří udělat na tchána a tchyni dobrý dojem. Místo toho se ale ocitl ve stínu „dokonalého“ bývalého snoubence své ženy, na kterého tchán s tchyní stále nedají dopustit.
Tchán tomu říkal „malinová akce“. Každý rok v červenci se celá rodina sjížděla na chatu u Mělníka, aby tam během dvou dnů zpracovala úrodu malin, které tchán pěstoval už spoustu let.
Byli jsme s Annou manželé teprve čtyři měsíce a strašně moc jsem se chtěl předvést v tom nejlepším světle. Když mě tchán Zdeněk poslal do kůlny pro další sklenice, rychle jsem tam běžel. Byl jsem zkrátka pořád k ruce.
Vzpomínají na jejího bývalého
V letní kuchyni to vonělo cukrem, tchyně Kristýna míchala obří hrnec a Anna rozlévala kávu. Všechno se zdálo dokonalé, dokud Zdeněk mimochodem nepoznamenal, že naposledy dělali takové množství malin, když jim pomáhal Jakub.
Ztuhl jsem. Ukázalo se, že Jakub byl Annin bývalý přítel a na vysoké škole byli nějaký čas zasnoubení. Zdeněk ho líčil jako skvělého kluka, se kterým si dodnes píše. Ještě minulý týden se ho Jakub ptal, jestli už zrají maliny.
Anna se sice snažila otce mírnit, ale ten jen pokrčil rameny s tím, že Jakub s nimi zůstal v kontaktu i po rozchodu. Korunu tomu nasadila tchyně, která s klidem prohlásila, že Jakub je pro ně jako syn, kterého nikdy neměli, a občas u nich tráví i Vánoce. V krku se mi usadil hořký knedlík a zbytek odpoledne jsem už pomáhal jenom mechanicky. Myšlenkami jsem byl úplně jinde.
Cítil jsem se jako cizinec
Když jsme s Annou zůstali na chvíli sami v kuchyni, zeptal jsem se, proč mi o něm nikdy neřekla. Řekla mi, že je to minulost a její rodiče ho prostě mají rádi. Podle ní to nic neznamenalo.
Večer u ohně pak Zdeněk začal vzpomínat, jak Jakub jednou skvěle ugriloval maso. „Škoda, že vám to tehdy nevyšlo,“ povzdechla si tchyně.
To už jsem nevydržel a řekl nahlas, že teď jsem tu přece já. Atmosféra okamžitě zhoustla. Omluvil jsem se, že jsem unavený, a odešel spát. Anna šla za mnou a vyčetla mi, že se chovám jako malé dítě. Jenže já se zkrátka nedokázal smířit s tím, že v téhle rodině neustále straší duch jejího dokonalého ex.
Tchánova omluva měla hořkou pachuť
Druhý den ráno za mnou přišel Zdeněk. Omluvil se mi a vysvětlil, že Jakub pro ně sice byl jako syn, protože se o něj jeho vlastní rodiče nestarali, ale že to nemá nic společného se mnou. „Ty jsi manžel mé dcery. To je pro nás něco úplně jiného,“ řekl mi vážně.
Sice se mi trochu ulevilo, ale podivná pachuť zůstala. Měl jsem pocit, že ať udělám cokoli, Jakub už tu má své pevné místo a já ho budu jen těžko dohánět.
Možná žárlím zbytečně
Domů jsme se vrátili v neděli večer s kufrem plným sklenic. Anna byla celou cestu potichu, ale když jsme doma vybalovali věci, překvapila mě. Přiznala, že jí došlo, jak moc mě jejich řeči ranily. Řekla rodičům, že už nechce poslouchat srovnávání se svým bývalým. Pousmál jsem se, ale ten zvláštní neklid ve mně úplně nezmizel.
Sklenice s malinovou zavařeninou a ručně nadepsanými štítky teď stojí v naší spíži. Kdykoliv mi Anna ráno podává topinku s malinovou zavařeninou, říkám si, jestli ten džem nechutná o něco kyseleji, než by měl. Možná je to jen moje hloupá žárlivost. Nebo hořkost, která se už navždy bude pojit s vůní sladkých malin.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




