
Jakub toužil po klidu, ale místo toho dostal do ruky šroubovák a seznam úkolů. Víkend u tchyně a tchána se rychle změnil v pracovní tábor, dokud mu nedošla trpělivost.
Na tenhle výlet jsem kývl s těžkým srdcem. Moje žena Lucie mě už týdny přemlouvala k víkendu u jejích rodičů na venkově, kde jsme měli strávit pár dní daleko od městského shonu. Jenže hned po našem pátečním příjezdu se na zápraží objevila tchyně Marie. Místo uvítání mi okamžitě vrazila do ruky šroubovák, abych opravil starou sekačku, kterou její muž Jaroslav opět rozbil. Když se mi ji po hodině v úmorném vedru podařilo zprovoznit, musel jsem ještě posekat zahradu, opravit branku a večer stěhovat nábytek do patra. Do postele jsem padl naprosto vyčerpaný.
Sobotní galeje
Sobota měla být dnem odpočinku, ale realita byla jiná. Ráno mě v kuchyni čekal lístek od Marie, abych šel hned do sadu trhat rybíz. Na přímém sluncia v mračnech dotěrného hmyzu to bylo vyložené mučení. Po obědě mě tchyně poslala na vysoký žebřík opravovat zatékající okap a Jaroslav mě vzápětí bez ptaní zaúkoloval nošením dřeva pod přístřešek. Večer jsem sledoval, jak Lucie s matkou spokojeně popíjejí čaj na terase, zatímco já jsem sotva pohnul rukama. Cítil jsem se spíš jako levná pracovní síla než jako zeť.
Nedělní útěk a usmíření
V neděli ráno mě probudilo rázné klepání na dveře a tchynin hlas volající, že Jaroslav potřebuje pomoct se skládáním dřeva. V tu chvíli ve mně něco prasklo. Rychle jsem se sbalil, sešel dolů a oznámil překvapené Marii, že odjíždím. „Nepůjdu tam. Jedu domů,“ řekl jsem klidně a ignoroval její udivené protesty. Hodil jsem tašku do auta a vyrazil zpět do Prahy. Koutkem oka jsem ještě zahlédl Lucii, jak v pyžamu vybíhá na zápraží a něco křičí, ale já už se neohlížel.
Doma mě čekalo několik hodin ticha, než se vrátila Lucie. Když si ke mně sedla, hned se naštvaně zeptala, co to mělo znamenat. Vysvětlil jsem jí, že jsem na venkov jel odpočívat, a ne tam od rána do noci dřít bez špetky uznání. Lucii to nakonec došlo, omluvila se a přiznala, že si mého vyčerpání nevšimla. Slíbila, že s matkou promluví a příště nastaví jasná pravidla, abychom měli čas i sami pro sebe.
O několik dní později mi zavolala samotná tchyně. Sice namítala, že v rodině je přece normální si pomáhat, ale já jí slušně vysvětlil, že chci být občas také hostem a mít možnost volby. K mému překvapení uznala, že na mých slovech něco je. S Lucií už plánujeme další víkend – tentokrát ale sami dva, v naprostém klidu a bez jakéhokoliv seznamu úkolů.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




