Andrea (35): Manželství mi vydrželo jen měsíc. Stačilo, aby mi partner zničil vše, co jsem od dětství milovala

Vyrostla jsem v domácnosti se samými ženami. Bydlela jsem s babičkou, mámou a třemi sestrami.. Jediným mužem byl můj táta, ženská síla ho zcela válcovala.

Jana (56): Po manželově smrti jsem zjistila, že celý náš život byl jen jedna velká lež

Od mala jsem milovala šminky

Moje maminka je krásná žena a jako mladá si prošla desítkami modelingových castingů. Touto cestou vedla i mě i moje sestry. Hlásila nás do konkurzů do filmů, do focení pro návrháře, do reklam… Zkrátka se opravdu snažila o to, abychom krásy, co jsme po ní podědily, využily a proslavily se. Již od dětství jsme tedy byly vedené k tomu, že se o sebe musíme starat, že sice je důležité, jaký je člověk povahou, ale že na vzhledu záleží skoro úplně stejně.

A tak z nás ze všech máma vychovala pořádně parádnice. Já i moje sestry jsme se odjakživa milovaly malovat – půjčovaly jsme si mámina líčidla, dávaly na sebe její tvářenky, třpytky a rtěnky. Když jsme byly starší, nejlepším dárkem, co nám mohl kdo dát, byla kosmetika. A tato láska mi zůstala až do dospělosti. Miluji se dělat se krásnou, ráda si udělám make-up, upravím si vlasy a hezky se obleču. Do práce se připravuji klidně přes hodinu, jenom abych vypadala podle mých představ. Líčení je součástí mojí každodenní rutiny, když nejsem namalovaná, připadám si jako nahá. Nevyjdu z domu minimálně bez korektoru, rtěnky a řasenky.

Anita (40): Myslela jsem, že nás čeká rozvod, ale díky psovi z ulice jsme k sobě znovu našli cestu

Můj partner mě neustále urážel

Vždy jsem si myslela, že muži ocení mít upravenou partnerku, někoho hezkého vedle sebe. Když jsem ale začala chodit se svým exmanželem Adamem, ukázal se opak být pravdou. Jestli něco Adam vyloženě nesnesl, bylo to čekat, než se namaluji. Kdykoliv, když jsme spolu měli někam jít a já se připravovala, už půl hodiny předem stál před koupelnou a naštvaně klepal nohou o podlahu.

„Už budeš? Proboha, jsi tam už půl hodiny. To si jako na obličej maluješ Monu Lisu?“ křičel na mě podrážděně. A když jsem pak vylezla, čekající kompliment na to, jak vypadám, jenom si odfrkl.

„Vypadáš, jako kdybys měla na obličeji omítku. Nepřehnala jsi to trochu?“

Když jsem se zkontrolovala v zrcadle, vypadala jsem naprosto normálně. Adam mě jenom chtěl, jako vždy, ponížit. Využil k tomu jakýkoliv moment, kdy jsem si na obličej dala klidně jen i pouhou rtěnku. Nazýval mě klaunem a nebo Marfušou a neustále si ze mě dělal legraci.

„Máš rudé tváře, jako kdyby ti dal někdo facku. Co má být ta linka na očích? Vypadáš jako lehká ženská. Máš řasy jako smetáky.“

Klára (29): Záviděla jsem kamarádce dokonalého manžela, dokud jsem neodhalila tajemství jejích luxusních kytic

Prý za líčení až moc utrácím

Dále mu vadilo, že za make-up utrácím. Pokaždé, když jsem přišla z nákupu s taškou šminek, mě sjel pohledem.

„Kolik jsi utratila tentokrát?“ pozvedl vždy obočí naštvaně, „víš, že to jsou naprosto zbytečně utracené peníze? Stejně, jako kdybys je spláchla do záchoda.“

„Je to moje výplata a moje peníze a mohu si s nimi dělat, co chci,“ odsekla jsem naštvaně a jeho hloupé komentáře mě ani v nejmenším nepřiměly k tomu, abych si líčidel kupovala méně. Mimo to nám ale vztah fungoval a tak, když mě požádal o ruku, jsem řekla ano a vzala si ho. A byla to největší chyba, co jsem mohla udělat.

Bylo to jen několik dní po našem sňatku, po podpisu všech dokumentů, vydání nových dokladů a po tom, co jsme se legálně stali manželi. Přišla jsem domů z práce a hned měla jít ven s kamarádkami. Jediné, co jsem potřebovala, bylo se převléct a přelíčit. Sundala jsem si tedy kostýmek z práce a vzala si krátké šaty a lodičky a zasedla ke kosmetickému stolku. Otevřela jsem první šuplík s korektory a make-upy a… v něm nic nebylo. S nakrčeným obočím jsem otevřela šuplík následující, kde měly být tvářenky a rozjasňovače, i ten ale zel prázdnotou. S dalším to bylo stejné a i s posledním, prázdná byla i moje kosmetická taštička a police na zdi.

Luděk (52): Můj syn je pro mě záhadou. Já v jeho věku chodil za holkami, on leží v knížkách

Všechny šminky byly pryč

Cítila jsem, jak mi divoce buší srdce, když jsem otevřela velkou šatní skříň a v ní jsem svá líčidla také nenašla. Nebyly nikde v ložnici, v obýváku, v koupelně… nenašla jsem jediný kus mé drahé kosmetiky.

„Adame? Neviděl jsi můj make-up?“ zeptala jsem se ho a cítila jsem, jak ve mně roste stres. Vložila jsem si hlavu do dlaní a bylo mi skoro až do breku.

„Všechno jsem to vyhodil,“ pronesl Adam nenuceně a celá místnost se ponořila do hrobového ticha.

„Co že jsi udělal?“ otočila jsem se na něj a krve by se ve mně nedořezal. Adam jen pokrčil rameny.

„Teď, když jsme manželé a máme společné peníze, absolutně neschvaluji, abys je vyhazovala za takové zbytečnosti. Ber toto jako mou první lekci.“

Petr (46): Manželka zahrnovala děti drahými dárky. Její důvod mě srazil na kolena

Připravil mě o celou mou sbírku

Adam vyhodil všechno, co jsem měla. Nezbylo mi nic. V koši a záchodě byla zničená kosmetika v hodnotě desítek tisíc. Bylo to to nejhorší, co mi kdy kdo udělal. Naše manželství trvalo ani ne měsíc, když jsem se rozhodla se s Adamem rozvést. Takové hrozné, odporné a ponižující chování jsem jaktěživ nezažila. Zlost, kterou jsem k němu cítila toho dne si sebou nosím dodnes. Je mi zle jenom při myšlence na Adama a na to, jaký pokrytec byl. Od toho momentu se líčím ještě víc, výrazně a intenzivně. Nenechám si nikým diktovat, co můžu a co ne a rozhodně se nenechám nikým urážet a okrádat.

Josef (50): Můj náctiletý syn a jeho přítelkyně čekají dítě. Počítají s tím, že je budeme všechny tři živit

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].