Petra (30): Peníze od tchyně na rekonstrukci domu mě dojaly k slzám. Až pak mi došlo, že to nebude jen tak

Na náš nový domek na okraji města, který byl naším splněným snem, jsme s Jaromírem šetřili opravdu dlouho. Stálo nás to spoustu odříkání, ale nakonec byl náš.

Dárek od tchyně

Věděli jsme, že stará elektroinstalace vyžaduje kompletní výměnu. Doufali jsme ale, že ještě nějakou dobu vydrží, protože v rozpočtu jsme na její výměnu neměli peníze. Rekonstrukce nás už tak stála víc, než jsme původně plánovali.

V té chvíli se objevila moje tchyně Alena. S dojetím v hlase položila na stůl obálku se sto padesáti tisíci korunami. „Děti, tady máte peníze na rekonstrukci. Ať žijete jako civilizovaní lidé.“

S pláčem jsem jí děkovala a věřila, že jde o nezištnou pomoc. Velmi rychle se však ukázalo, že si tím chtěla koupit právo rozhodovat o našem životě.

Klára (34): Hádka s tchyní kvůli trase mi ukázala, že pro manžela budu vždy až na druhém místě

Tchyně do všeho mluvila

Všechno začalo nenápadně. Když jsme šli do hobbymarketu, Alena chtěla jít s námi. „Alespoň se podívám, co je dnes moderní,“ tvrdila.

Jenže místo toho začala všechno řídit. Když jsem si vybrala jednoduchou šedou dlažbu do koupelny, doslova nás donutila koupit drahou imitaci černého mramoru se zlatým žíháním. Jaromír se pokusil ohradit, ale chladně nám připomněla, že nám dala víc, než utratíme za elektroinstalaci. Prý nám také koupelnu sponzoruje ona a má právo mluvit do toho, za co se utrácejí její peníze.

Tím to ale neskončilo. Z mé budoucí pracovny, kde jsem potřebovala klid a světlo, se rozhodla udělat pokoj pro hosty s obří květovanou pohovkou. Argumentovala tím, že přece nebude spát v obýváku na gauči, když nám dala tolik peněz.

Petra (35): Tchynin finanční dar se změnil v noční můru. Teď jí vše splácíme, abychom si zachránili soukromí

Cena za svobodu

A to nebylo všechno. Jednoho dne jsem přišla domů a v obýváku už visel nevkusný křišťálový lustr, který Alena nechala bez našeho vědomí namontovat. Později začala nahlas přemýšlet nad tím, že se jí nelíbí barva zdí.

To už jsem se musela ohradit. „Aleno, je to náš dům a my tu budeme bydlet. Vy jste tady jenom na návštěvě,“ řekla jsem.

Chtěla se ohradit a začala říkat něco o daru, ale Jindřich se unaveně postavil na mou stranu a matce oznámil, že překročila všechny meze.

Ještě ten den jsme se rozhodli, že jí peníze vrátíme. Prodali jsme moje staré auto a zrušili jedno spoření, abychom dali dohromady těch sto padesát tisíc. Jaromír jí peníze poslal na účet.

Rekonstrukce našeho domku sice ještě pořád neskončila, ale dnes sedím ve své světlé pracovně a vím, že šedá koupelna a klid v duši mají mnohem větší hodnotu než nevkus vykoupený ztrátou vlastní svobody.

Leona (38): Vzali jsme si od tchyně milionovou půjčku a byla to osudová chyba. Šéfuje řemeslníkům a kontroluje nám život

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].