Leona (38): Vzali jsme si od tchyně milionovou půjčku a byla to osudová chyba. Šéfuje řemeslníkům a kontroluje nám život

Půjčky od tchyně jsem se obávala, ale neměli jsme jinou možnost. Dopadlo to hrozně, chodila k nám kontrolovat řemeslníky a neustále mluvila o tom, že bychom bez ní byli v háji. Na moji poznámku reagovala drsným útokem.

Monika (38): Tchyně mi slavnostně předala rodinný šperk. Za týden u našich dveří zazvonila policie

Potřebovali jsme opravit dům

V dnešní době získat hypotéku není žádná legrace. Museli jsme se hodně uskrovnit a slevit z vysokého očekávání. Dostali jsme se k domku za městem, který měl slušný pozemek, ale byl v horším stavu. Nastěhovat jsme se sice mohli hned, nicméně opravy bylo třeba nutné začít řešit okamžitě. Časem by nám vše padalo na hlavu.

Měli jsme dvě možnosti. Buď použít vlastní ruce, kamarády a jít krůček po krůčku. Úspory by zahučely v bance, nebylo z čeho platit materiál a řemeslníky. Jeden rok bychom dělali podlahy, další rok okna a tak dále. Nabízela se druhá varianta. Tchyně je docela při penězích a sama se nabízela, že nás založí penězi . Já se tomu bránila, nemám ráda půjčky v rodině.

Manžel se také obával, protože jeho maminka je někdy náročná osoba. „Bude nás mít v hrsti,“ říkal napůl z legrace. Bohužel jsem se bála, že má pravdu. S tchyní jsem doposud vycházela, ale hlavně proto, že jsme se nevídali příliš často. Trochu záměrně jsem si ji držela od těla. Vím, že umí být umíněná ženská. Párkrát se pořádně předvedla.

Eva (29): Budoucí tchyně nám začala diktovat, jak má vypadat náš velký den. Můj snoubenec se navíc přidal na její stranu

Hysterka na svatbě

Na naší veselce propukla tchyně v neutěšitelný pláč, neboť podle jejích slov přichází o jediného syna. „Zůstanu sama, už mě nebudeš mít rád,“ sípala. Manžel se jí musel věnovat skoro dvě hodiny místo focení a krájení dortu. Vymluvila se pak, že si dala moc vína. Jenže se podobná situace opakovala, když jsme ji nepozvali na svátky. Nakonec se nám vnutila, přestože přijela rodina z mojí strany.

Věděla jsem, že je tchyně trochu labilní. Jenže ty peníze jsme potřebovali a nezbývalo než risknout, co to přinese za neplechu. Nečekali jsme moc dlouho. Jakmile se začalo opravovat ve velkém, tchyně za námi začala jezdit každý týden. „Ať vím, kam sypu prachy,“ říkala ráda. Povzbuzovala řemeslníky, nebo jim nadávala. Nikdy nezapomínala připomenout, že práci platí ona.

„V tom by se nedalo žít, děti. Nemohla jsem vás v tom nechat,“ prohlásila na kolaudaci, kam jsme pozvali kamarády a ona se objevila bez pozvání. Cítila jsem se trapně a nechtěla jsem, aby stále omílala dokola, že nám půjčila prostředky. Jednou jsem nevydržela a řekla jsem jí to na rovinu. Ale následovala „ledová sprcha“.

Adriana (40): Úsměvy mé tchyně mě dusí. Vím, že mě nesnáší, ale neumím to dokázat

Držím pusu a krok​

„Nevím, co bychom si bez tebe počali. Ale do koruny ti to vrátíme, tak už to pořád nevytahuj. Je to nepříjemné.“ Asi jsem přestřelila. Tchyně zbrunátněla. „V dnešní době ti nikdo nic nepůjčí jen tak. Vždycky jsi byla nevděčná, poznala jsem to na tobě. Kdybys nebyla taková semetrika, ani bych po vás nic vracet nechtěla. Stejně vyděláváš kulové.“

Stála jsem jako opařená. Před manželem by si toto nedovolila. Ten mi pak řekl, že jsem měla mlčet. Tchyně si dál chodí prohlížet výsledek „své práce“ a já z toho šílím. Už ale raději mlčím.

Markéta (31): Stačila jedna věta od budoucí tchyně a pochopila jsem, že chodím se srabem

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].