
Simona má letitou přítelkyni, která je bezva až na jednu věc. Příliš řeší postavu svoji i druhých lidí. Je s tím až otravná a navíc ničí vlastní dceru, která je v pubertě boubelka. Simona chtěla zasáhnout, ale nepovedlo se. Pak usoudila, že takové přátelství není asi k ničemu.
Markéta (36) je fajn ženská, jen má zkreslený pohled na svět. Všechny ženy kolem, včetně sebe, měří metrem a váhou. Jakoby štíhlost měla být životním cílem. Svým postojem kazí sebevědomí pubertální dcery a mně došlo, že možná takovou kámošku ani nepotřebuji.
Dieta je téma číslo jedna
Markétu znám deset let, kdysi jsme spolu pracovaly. Jsme kamarádky, přestože se nevídáme příliš často a ani nemáme úplně stejné hodnoty. I tak se spolu ale jednou za čas rády vidíme. Markéta je hodně zaměřená na svou postavu, která je podle mě vyloženě hubená. Stejně kamarádka neustále mluví o tom, že musí shodit.
Pokaždé, když se vidíme, tváří se nešťastně. „Zas jsem nabrala,“ kroutí hlavou. „Nic nevidím,“ říkám jí upřímně. Prý to dobře maskuje vhodným oblečením. Kéž bych to tak uměla i já, směju se. Micméně mi někdy Markéta přijde svými řečmi otravná. Stále drží nějakou dietu, která se podobá hladovce.
Její sebekritika je přísná, ale bohužel Markéta soudí podle váhy všechny kolem sebe. „Měla bys vidět moji šéfovou, je to matrona.“„Jeho bývalka je celkem pěkná, ale má obří stehna.“ Jakoby se všechno točilo jen kolem váhy a šířky. Jakoby byl život nějaká soutěž o nejhubenější postavu. Jinak je Markéta fajn, proto mě tato její úchylka mrzí.
Její dcera s váhou bojuje a není divu
Po letech jsem se setkala s její dcerou Vandou, která je v pubertě typicky oplácaná. Prostě normální mladá holka, co z toho ještě vyroste. Jenže Markéta to komentuje možná až moc netaktně. Donesla jsem na návštěvu sladké pečivo a Markéta hned hlásila, že ona si to nemůže dovolit.
Dceři pak zakázala vzít si třetí buchtu a mně jí bylo líto. Poslouchat od dětství, jak matka před zrcadlem běduje kvůli postavě, musí být náročné. Zvlášť, když je ta matka skoro vyžilá. Nedivím se, že se Vandě nedaří hubnout a má evidentně komplex. Chtěla jsem kamarádce něco šetrně naznačit.
„Tomu ty nerozumíš, nemáš děti. Někdo jí musí říct, že se má krotit. Ona by jinak byla obézní,“ mínila kamarádka. Neměla jsem na to co říct. Děti nemám, ale tuším jaké to je, když má máma hloupé poznámky. Sama jsem to zažila. Byla jsem s mámou kupovat plavky na tábor a měla takové připomínky, že jsem se pak celé léto ve třinácti letech u vody nekoupala. Nechtěla jsem se svléknout.
Pozvala jsem Vandu na kafe
Nedalo mi to a pozvala jsem tajně dceru mojí kamarádky na kafe. V kavárně jsem jí řekla, že je moc krásná holka a ať si z mámy nic nedělá. „O tobě taky říká, že jsi tlustá,“ ujistila mě a ani mě to nepřekvapilo.
„Víš, tvoje maminka vidí svět jen podle postavy, je to taková nemoc. Má to pomotané a možná za to může její nízké sebevědomí. Ty to tak mít nemusíš,“ zdůraznila jsem. Od té doby se mi moc nechce s Markétou vídat. Ne proto, že by o mě hlásila nějaké nepravdy. Jen mě její pohled na svět vlastně příliš unavuje.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].