Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Simona svůj život měla přesně nalinkovaný – práce a pak procházky s pejskem, po cestičce, kam chodívala léta. Jednoho dne z ní udělali cyklostezku a Simona začala všechny cyklisty z duše nenávidět. A netušila, že se z jedním z nich dá dohromady.
Když už jsem si myslela, že zůstanu sama, seznámila jsem se s mužem, se kterým nám to náramně klape. Jedinou vadou na kráse našeho vztahu je jeho horoucí láska ke kolům a cyklistice. A to je přesně to, co já ráda nemám. Musím hledat kompromis, jak to zvládnout.
Nečekaně jsem si začala s cyklistou
Nemám ráda cyklisty, všude se motají a myslí si, že jim všechno patří. A že jim patří i moje oblíbená pěšinka kolem potoka, kam ráda chodívám venčit Rockyho. Protože z ní udělali ráj cyklistů, pěkně ji vyasfaltovali a chodci sbohem.
Jenže to byla moje pěšina, a tak tam chodím pořád. Když jsem jednou venčila a snažila se těm šílencům uhýbat, přiřítil se i on. Karel. Zjevil se jako uragán na kole, málem mě srazil. Strašně jsem se polekala, Rocky se mi vysmekl a než jsem stačila jadrně zanadávat, ozvalo se: „Jé, promiňte, to jsem nechtěl…“ Zamračila jsem se na toho chlapa s kolem a povídám: „Jo, jasně, tak tady nejezděte!“ a koukala jsem, aby už byl pryč. Ale ten jeho pohled, úsměv… něco mě na něm zaujalo. Začali jsme se nakonec bavit a světe div se, domluvili jsme se, že si dáme spolu kafe. A tak začalo něco, co jsem v životě nečekala – já, zapřisáhlá odpůrkyně všeho, co jezdí na kole, jsem si začala s cyklistou.
Na kolo si nesednu
Sestěhovali jsme se. Docela rychle. Karel prohlásil, že dva nájmy nemají smysl – a nastěhoval se ke mně. Ale není to jednoduché. Žije pro cyklistiku a pro svoje tři kola, já mám ráda klid a Rockyho. Každý víkend probíhají diskuse: „Kam zase jedeš? Ráda bych jela na výlet, třeba někam na hrad,“ povídám a reakcí mi je: „Celý týden nemám čas si pořádně zajezdit, tak to musím dohnat o víkendu! Měla by ses ke mně už konečně přidat.“ A na to já: „Nemám zájem, nechci spadnout a pomlátit se. Kolo mě nebaví.“
Je to těžké, někdy mám pocit, že jsme ze dvou úplně jiných světů. Ale pak se vždycky objeví ten jeho potměšilý úsměv, nebo malá poznámka typu: „Vždyť já tě mám rád i když nejezdíš na kole…“ A Rocky mezi námi pobíhá a vypadá to jako ta největší pohoda. Jenže já vím, že Karla to, jak jsem odmítavá vůči cyklistům, mrzí. A ne málo.
Najít kompromis nebude snadné
A pak se to stalo, to, co jsem podvědomě očekávala. Nechtěla jsem to, ale věděla jsem, že se tomu nevyhnu. Přinesl mi kolo. Určitě nebylo levné, jenže mě to radost neudělalo. Musela jsem se pořádně nadechnout, abych hned nevybuchla a pak povídám: „Ty si vážně myslíš, že si na tohle sednu?“ A Karel klidně odpověděl: „Nemusíš jezdit každý den. Ale chci, abys věděla, že na tebe myslím a záleží mi na tobě. A s tím souvisí i to, že chci, abychom byli spolu víc. A víkendy bez tebe mě nebaví,“ zkusil zahrát na romantickou notu. Stála jsem tam, na jednu stranu užaslá a polichocená, na druhou vystrašená z toho, že fakt čeká, že s ním vyrazím na té příšeře do světa.
Mám teď o čem přemýšlet, protože i když jsem nikdy nebyla cyklistka, jsem jeho partnerka. A vím, že najít v tomhle případě kompromis nebude snadné, ale asi bych se o to měla pokusit. Ve čtyřiceti osmi letech jsem myslela, že už žádný zázrak nepotkám – a teď je tady, muž, který mě má. rád a váží si mě. A tak mi asi nezbude nic jiného, než na to kolo usednout…
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
