Klára (39): S manželem jsme se nemilovali od narození dítěte. Přesto se cítím šťastná, i po pěti letech bez intimností

Můj muž a já jsme kdysi nevytáhli paty z postele a milovali se skoro denně. Teď máme pětiletého syna a stejně dlouhou abstinenci. Nedávno jsem si o tom s manželem promluvila. Nechci se za to stydět, manželství bez sexu je častější, než se zdá.

Laura (21): Zamilovala jsem se do muže, který je fajn, ale vyhýbá se milování. Nevím, kde je problém

S narozením dítěte se vše změnilo

Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že napíšu něco takového. Můj manžel a já jsme byli dřív posedlí sexem. Každou volnou chvíli jsme využili k tomu, abychom byli spolu, byli jsme neskutečně vášniví a naši kamarádi se nám smáli, že spolu trávíme snad až moc času v posteli. A pak se nám narodilo dítě – a všechno se změnilo.

Porod našeho syna byl pro mě velkým zlomem. Najednou jsem měla pocit, že moje tělo už není jen moje, že patří hlavně dítěti. Byla jsem unavená, hormonálně rozházená, a i když jsem měla manžela pořád ráda, myšlenka na sex mě spíš vyčerpávala než lákala. Myslela jsem si, že je to jen přechodná fáze, že se to vrátí. Jenže syn teď oslavil pět let a my jsme spolu od té doby neměli jediný intimní styk.

Myslela jsem si, že je to ojedinělé a styděla se o svém soukromí mluvit i s těmi nejlepšími kamarádkami. Jakmile přišla řeč na sex, dělala jsem, že ho máme doma běžně. Říkala jsem trapnou větu jako třeba: „Každý první pátek v měsíci plníme manželské povinnosti.“ Pak se mi jedna známá „prokecla“, že s manželem spí jen na narozeniny a musí se k tomu hodně přemlouvat. Takže nejsem sama!?

Evelína (29): Stal se mi největší trapas v životě v momentě, na který čeká každá žena

Našli jsme jiné hodnoty

Rozhodla jsem se za to přestat stydět. Každý to máme jinak a prožíváme různé životní etapy. Možná jsme si s manželem svoji sexuální energii vyplýtvali. Vlastně jsme bez dětí neměli pořádnou životní náplň a milování byla taková naše malá závislost. Vůbec mi to nechybí a manžel tvrdí, že ani jemu ne. Nedávno jsem se rozhodla promluvit si z očí do očí. Byli jsme oba vykulení, že to vidíme stejně.

„Myslela jsem, že máš milenku, a raději jsem po tom nepátrala,“ přiznala jsem. Překvapivě nám to ale nezkazilo vztah. Zjistili jsme, že se dá žít i jinak – že nás spojuje humor, společné zážitky, výchova syna, cestování, naše večerní povídání u skleničky vína. Najednou jsme začali objevovat radosti, které dřív zastiňoval sex. On se naučil vařit a já mu ráda sekunduju, když spolu experimentujeme v kuchyni.

Já zase začala víc malovat na plátno a on je můj největší obdivovatel. Někdy si říkám, jestli to není zvláštní – vždyť všude kolem se o sexu mluví jako o něčem nezbytném pro každý vztah. My ho nemáme a přesto se cítím spokojená. Stačí mi blízkost, pohlazení.

Veronika (30): Byla jsem pannou až do třiceti. Teď vím, že jsem se neměla za co stydět

Pochybnosti a obavy tu občas jsou

Samozřejmě mě občas napadne, že mi manžel prostě lže a někoho má. Neptám se ho, možná ani nechci znát odpověď. Říkám si, že pokud by měl a přitom se doma chová s láskou a péčí, možná bych to dokázala přehlédnout. Nemám pocit, že bych mu nestačila, spíš že jsme si našli úplně jiný rytmus.

Když se podívám na naše manželství z odstupu, nevidím neštěstí ani prázdnotu. Ano, už nejsme ti divocí milenci, co spolu sotva vydrželi den bez fyzické blízkosti. Ale jsme rodiče, parťáci a přátelé. A i když náš vztah už není o vášni, je o něčem, co možná vydrží déle – o vzájemném respektu, humoru a laskavosti.

Možná by to pro někoho jiného bylo nepřijatelné, ale pro mě je důležité, že se doma cítím v bezpečí a v klidu. A i když nám chybí sex, nemám pocit, že by nám chyběla láska. Třeba se k milování ještě později vrátíme.

Další příběhy ze života →

Milan (34): O svatební noci jsem zažil šok. Manželka mi sdělila, že chce žít v celibátu