Eva (26): Nechala jsem expřítele bydlet u sebe z lítosti. Teď mi do bytu tahá milenky a nerespektuje mé soukromí

S mým bývalým přítelem Andrejem jsem se seznámila na vysoké škole a po půl roce vztahu jsme se sestěhovali do společného bytu. Myslela jsem si, že je to to nejlepší, co můžeme udělat, že náš vztah pokvete a bude se posouvat dál.

Iva (43): Vyměnila jsem lásku za peníze. Teprve pád na dno mi otevřel oči

Velmi rychle jsme se sestěhovali

Ze začátku tomu tak i bylo. Byt, kam jsme se nastěhovali, jsem zdědila po zesnulé babičce a byl můj, takže jsme si ho mohli společně krásně zařídit a předělat tak, aby se nám líbil. Byli jsme šťastní, že můžeme bydlet spolu a trávit spolu prakticky všechen čas mimo práci a školu a užívali si společné chvíle plnými doušky.

Jak jsme spolu ale byli déle, přestávalo nám to fungovat. Oba jsme měli dost rozdílné představy o životě a budoucnosti, já byla workoholik a od budoucna jsem si toho slibovala hodně – chtěla jsem kariéru, pohodlný život a hodně peněz – a Andrej byl zas naopak celkem laxní, vše mu bylo tak nějak jedno a životem se nechal spíše tak unášet. Začali jsme se kvůli našim rozdílným přístupům dost hádat, navzájem jsme sebou začali opovrhovat a z našeho vztahu se postupně vytratil vzájemný respekt, a pak i láska. Když jsme spolu byli rok a půl a prakticky jsme už vedle sebe jen žili, domluvili jsme se, že se rozejdeme.

Natálie (45): Příbuzní nám slibovali dovolenou na horách zdarma. Místo lyžování jsme museli celé dny makat

Neměl kam se odstěhovat

„Já ale nemám kam jít bydlet,“ přiznal Andrej, když jsme jeden večer seděli u stolu a řešili, co dál. „Nejsem na tom teď finančně dobře, jak jsem odešel z práce a hledám něco nového. Nemohu si dovolit nájem sám.“

„To chápu, opravdu to není dobré načasování,“ připustila jsem. Andrej před pár týdny odešel znenadání z práce a teď byl nezaměstnaný a hledal si novou pozici.

„Mohl bych se vrátit k rodičům…“ uvažoval nahlas a já viděla, že ho to opravdu trápí.

„Tak co kdybys tu zůstal ještě chvíli bydlet? Než si něco najdeš,“ navrhla jsem mu, „rodiče máš na druhé straně země, k nim se nemá smysl vracet… klidně tu zůstaň, než si něco najdeš. Můžeš bydlet v tom pokoji, co máme jako pracovnu.“

„Nevadilo by ti to? Nechala bys mě tu, než si něco najdu?“ podíval se na mě rozzářeně a já přikývla.

„Andreji, ještě před pár dny jsi byl můj přítel. Pořád mi na tobě záleží a nechci, aby ses trápil.“

Niky (20): Sbalila jsem si věci, zatímco on si užíval na dovolené. Rozdíl v našich příjmech náš vztah pohřbil

Přivedl si ke mně neznámou slečnu

A tak jsme začali bydlet jako spolubydlící. Andrej se z naší ložnice přestěhoval do malého pokoje připomínajícího kumbál, který jsme používali na učení, práci či jako skladiště. Vlastně se na našem vztahu nic nezměnilo, akorát jsme spolu nespali. Už jsme se nehádali, nebylo o čem, když jsme nebyli ve vztahu. Povídali jsme si jen o obecných věcech a neřešili naše životy, starali se každý o své.

Po dlouhé době jsem se zase cítila dobře a přestala jsem Andreje nesnášet. Dokonce jsem k němu zase začala cítit určitou náklonnost, když už mi na něm nevadily věci, které mě ve vztahu drásaly. Dokázala jsem si představit, že bychom spolu zůstali takhle žít, jako spolubydlící, a třeba bychom se k sobě časem i vrátili. Tato myšlenka se mi ale jednoho večera rozpadla.

Uprostřed noci mě probudil nějaký rachot na chodbě. Věděla jsem, že Andrej někam večer šel, tak jsem předpokládala, že se asi opilý vrátil. Chtěla jsem se tak vrátit ke spánku, ale pak jsem najednou zaslechla cizí ženský hlas.

„A kdo že to tady s tebou žije? Tvoje bývalá?“

„Jo,“ slyšela jsem Andreje odpovědět a celá jsem ztuhla, „a už mlč, ať ji nevzbudíš. Je to jenom dočasné řešení… můj pokoj je tamhle.“

Klára (35): Chtěla jsem jen pár hodin pro sebe, ale manžel mě zradil. Jeho neochota postarat se o děti mě šokovala

Můj byt se stal místem pro jeho románky

A pak jsem celou noc poslouchala tiché sténání, vzdychy a zvuky těl, když můj expřítel se svou neznámou novou milou spal. Bylo to hrozné, cítila jsem se hrozně nepatřičně a nepříjemně. Celou noc jsem nezamhouřila oka a hrozila se ranní konfrontace s cizí ženou. Ta naštěstí odešla, než jsem vstala. S Andrejem jsme o incidentu nemluvili a já jsem doufala, že byl výjimkou, co se už nebude opakovat.

Jenže o pár dní později se u nás v noci opět zjevila nějaká dívka a po týdnu další. Skoro každý víkend jsem poslouchala, jak Andrej s někým souloží, neustále jsem v naší společné koupelně nalézala cizí vlasy, ztracené gumičky, někdy dokonce i kalhotky. Z mého bytu se stalo přechodné doupě tajných milenek. Snažila jsem se to ignorovat. Jednoho rána, po probděné noci, jsem to ale už nevydržela.

„Nemůžeš si sem přestat vodit náhodné holky?“ vyjela jsem najednou na Andreje, když jsem snídala a on si dělal kávu, „je mi to opravdu nepříjemné, že se v mém bytě pořád objevují nějaké osoby, co neznám.“

„Vadí ti to?“ zeptal se mě Andrej a já si odfrkla.

„Vadí mi to. Už to je skoro dva měsíce, co jsme se rozešli a co tu bydlíš, a upřímně mi to opravdu nepřijde v pohodě, že využíváš můj byt pro svoje románky,“ řekla jsem trochu ostře a konečně se mi ulevilo, že to je ze mě venku.

„Pokusím se se co nejrychleji odstěhovat, slibuju. Chápu, že asi není úplně fajn v bytě mojí ex mít jiné holky,“ řekl smířlivě a pohladil mě po paži, „nedošlo mi to, promiň. Už se to nebude opakovat.“

Hana (39): Vymazala jsem těhotnou kamarádku ze života. Nedokážu se smířit s tím, že já mámou nejspíš nikdy nebudu

Nemám to srdce ho vyhodit

Věřila jsem mu, ale opakovalo se to hned za tři dny, když si opilý v noci přivedl obzvláště hlasitý a hlučný objev z baru. Neskutečně mě to vytáčelo, ale nevěděla jsem, co dělat. Cítila jsem se v pasti ve svém vlastním bytě. Mám ho vyhodit? Prostě mu ze dne na den říct, ať odejde? Na to ho mám ale až moc ráda… a tak jsem zaseklá s mým expřítelem a jeho milenkami v mém bytě, ze kterého se stal skoro až harém. Připadám si hloupě, že něco takového dopouštím… kdo by nechal svého ex u sebe bydlet, natož podporovat to, že spí s jinými ženami?

Sára (53): Seznamky jsou pro zoufalce. Já sbalila chlapa v čekárně a ušetřila si měsíce lhaní

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].