Vojtěch (33): Chlubil jsem se, jak je moje partnerka soběstačná. Pravda o tom, jak vydělává peníze, mě totálně šokovala

Příběhy o lásce: Chlubil jsem se, jak je moje partnerka soběstačná. Pravda o tom, jak vydělává peníze, mě totálně šokovala
Zdroj: Freepik

Vojtěchova přítelkyně si zakládala na tom, že je samostatná, soběstačná žena. Vojtěchovi to nesmírně imponovalo, až do momentu, kdy zjistil, odkud finance získává. 

Alena Stárková
Alena Stárková 30. 05. 2026 17:30

Se Sandrou jsem se seznámil na jedné party. Byla to ta nejhezčí žena, co jsem kdy potkal, byla definicí krásy. Hned, jak jsem s ní začal chodit, mi bylo jasné, že mi ji budou všichni mí přátelé závidět.

Našel jsem si na první pohled dokonalou ženu

Na první pohled mi přišlo, že na Sandře je opravdu všechno dokonalé. Jak jsem již zmínil, byla opravdu moc krásná, až jsem si kolikrát říkal, že jsem mimo její ligu. Byla také velmi samostatná, což se mi u žen moc často nestávalo. Většinou každá chtěla, abych za ni vše platil a abych se o ní staral.

Vždycky se mi stalo, že se ke mně moje partnerka chtěla hned nastěhovat, ale platit nájem se jí moc nechtělo. Sandra v tomhle byla jiná – rovnou mi sdělila, že se rozhodně stěhovat nechce, že chce zůstat ve svém bytě a že se budeme zatím jen navštěvovat. Platit za ni mě nechávala jenom výjimečně, když jsem jí to doslova nabídl, skoro ji přinutil. Nikdy po mně nechtěla žádné peníze, ani na dovolenou nebo společný výlet.

„Já jsem samostatná žena a umím se o sebe postarat sama,“ vysvětlila mi vždy, když jsem jí říkal, že klidně zaplatím, „jsi můj partner pro radost, pro zábavu, pro hezké chvíle… ne můj bankomat. Nepotřebuju chlapa, aby se o mě staral.“

Kamarády zajímalo, co dělá za práci

Moc se mi to líbilo, miloval jsem, jak samostatná je, a často se tím chlubil přátelům, protože hodně z nich takové štěstí nemělo.

„To je skvělé… a co vlastně dělá za práci, že má tolik peněz?“ zeptal se mě jednou můj kamarád Pepa, když jsem se zase naparoval, že Sandra ode mě nic nechce a všechno si platí a zařizuje sama.

„Pracuje něco z domova, nevím, myslím, že něco jako marketing,“ pokrčil jsem rameny, „co na tom sejde? Nevyužívá mě a to je hlavní. Lepší přítelkyni bych si nemohl přát.“

„To jo,“ souhlasil můj druhý kamarád Jindra, co s námi také byl, „ale i tak by mě zajímalo, kde ty peníze bere…“

Můj vztah se Sandrou se vyvíjel opravdu skvěle. Miloval jsem ji celým srdcem a po půl roce chození jsem začal uvažovat o tom, že ji požádám o ruku. Nevěděl jsem ale, jaký prstýnek vybrat, a tak jsem jednoho dne zavolal Jindrovi a Pepovi, že budu potřebovat poradit.

Prý se zásnubami mám počkat

„Chci pro ni nějaký pořádně drahý, opravdu hezký prsten,“ začal jsem se rozplývat, ale Pepa mi skočil do řeči.

„Možná si to budeš chtít rozmyslet,“ začal opatrně, „sejdeme se zítra v naší hospodě. Prosím, přijď.“

Nebudu lhát, vylekalo mě to, ale myslel jsem si, že mi moji kamarádi jenom závidí, jak skvělou ženu mám a že se mě snaží pro tu závist odradit. Přišel jsem tedy tak dost obrněn nervy, aby mě nic nepřekvapilo. Trochu odtažitě jsem usedl ke stolu, kde na mě už oba čekali, a byl připravený jim dát kázání o tom, jak jsou špatní kamarádi. Než jsem se ale dostal ke slovu, Pepa položil na stůl mezi nás kus červené krajkové látky. Nechápavě jsem pozvedl obočí.

„Co to jako má být,“ ušklíbl jsem se a dloubl do látky znechuceně prstem, „to vypadá jako kalhotky. Co to je?“

Na internetu našli něco znepokojivého

„Jsou to kalhotky, použité,“ přikývl Pepa a vážně se mi zahleděl do očí, „koupil jsem je před týdnem na internetu, když jsem se chtěl na pirátské stránce podívat na film a vyskočila na mě jedna z těch hanbatých reklam, jak se to občas stává.“

„No fuj, ty jsi ale prase,“ znechuceně jsem látku pustil a zadíval se na něj, „to sis jako koupil něčí použité kalhotky?“

„Ano, a víš čí jsou?“ skočil mu do řeči Jindra a zahleděl se mi hluboko do očí, „jsou Sandry. Tvoje přítelkyně si vydělává tím, že na internetu prodává svoje použité spodní prádlo různým úchylákům.“

Byla to ta nejhorší věc, co mi kdy kdo řekl. Nejprve jsem jim nevěřil, začal jsem na ně křičet, co si to dovolují, dokonce jsem byl připravený se s nimi porvat, pak mi ale došlo, že kalhotky, co přinesli, dobře poznávám. Uvažoval jsem, že to může být jen náhoda anebo že jde o hloupý vtip. Z hospody jsem okamžitě odešel a zamířil k Sandře domů. Když mi otevřela a já vešel do bytu, hodil jsem jí kalhotky na stůl.

Byl jsem znechucený

„Je tohle tvoje? A odpověz popravdě,“ vyjel jsem na ni okamžitě a doufal, že mi řekne, že je všechno lež, „vyděláváš si tím, že takovéhle věci prodáváš online?“

„Ano, jsou moje,“ ušklíbla se a vzala kalhotky do ruky, „kdo si je, proboha, koupil? Nějaký tvůj kamarád? To jsou teda úchyláci.“

„Ty bys mi teď měla spíš vysvětlit, co to má znamenat,“ přerušil jsem jí hrubě a cítil jsem, jak se mi vaří krev v žilách. Musel jsem si sednout na židli, abych se uklidnil a abych ji snad neuhodil. Cítil jsem se opravdu hrozně. Sandra pokrčila rameny, jako kdyby se nic nedělo.

„Víš, je to moje práce. Každý má nějakou práci… já nejsem ochotná celý den se někde dřít, sedět v kanceláři, pracovat od nevidím do nevidím… tak dělám tohle. Nezabere mi to víc než hodinu, než zabalím všem klientům jejich objednávky a mám z toho krásné peníze.“

„Z toho, že prodáváš špinavé prádlo,“ řekl jsem znechuceně a bylo mi na zvracení. Sandra se zamračila a dala si ruce v bok.

Naprosto mi zničila důvěru v ženy

„Jsem podnikatelka, jako spousta dalších,“ odpověděla, „a jestli se ti nelíbí, že se mi daří a že mám spoustu peněz, prosím, běž si. Takových, jako jsi ty, je spoustu. Ale takovou, jako jsem já, už nenajdeš.“

Řekl jsem jí, že už ji nechci nikdy vidět a na místě se s ní rozešel. Z jejího bytu jsem odcházel zdrcený, zrazený a rozčilený. O pár ulic dál jsem se musel posadit na lavičku, abych zastavil pláč. Slzy se mi linuly po tvářích do vousů a já si nadával, že jsem se nechal takhle namotat. Od toho momentu mám hrozný problém věřit ženám a do žádného dalšího vztahu se zatím nehrnu. Bojím se, že si zase najdu někoho, kdo se tváří jako samostatná, schopná žena a bude to jenom další zlatokopka. Moje důvěra byla ten den opravdu podvrtána. Nemohu uvěřit tomu, že jsem si chtěl vzít ženu, co se živí tím, že prodává svoje kalhotky.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte! u Davida Mattioliho

Vítejte! u Davida Mattioliho

Související články

Další články