
Hana dlouhé měsíce šetřila na vysněnou dovolenou v Egyptě. Místo luxusu a odpočinku ji ale čekala série nepříjemností – od ztraceného kufru až po písečnou bouři u pyramid. Když se vracela domů, cítila hlavně úlevu.
Zatímco můj manžel Marek bral mé nadšení s rezervou, já poctivě posílala každou volnou korunu na spořicí účet. Místo kávy s kamarádkami jsem pila čaj doma a nekupovala jsem si nové oblečení.
Když jsem konečně měla pohromadě částku potřebnou na luxusní zájezd pro dva, plakala jsem štěstím. Vybrala jsem pětihvězdičkový hotel, který v katalogu vypadal jako palác z pohádky, a těšila se na azurové moře, palmy a zlatý písek.
Noční můra začala už na letišti
První nepříjemnost přišla už na letišti v Praze. Náš let měl šestihodinové zpoždění! Když jsme unavení a vyčerpaní konečně přistáli v Africe, u zavazadlového pásu mě čekal další šok – můj kufr nikde.
Marek mě sice konejšil, že se určitě brzy objeví, ale když se pás konečně zastavil, byl prázdný. Zůstala jsem v horkém Egyptě jen v teplákové soupravě a teniskách. Letištní personál mi přislíbil, že mi věci snad doručí dalším letem přímo do hotelu.
Místo moře jen betonová zeď
V hotelu nás čekalo další zklamání v podobě zatuchlého pokoje v přízemí, kde klimatizace hlučela jako starý traktor. Když jsem odhrnula těžké závěsy, místo slibovaného výhledu na moře mě přivítala vysoká betonová zeď a hromady suti na sousedním staveništi.
„Hlavně že jsme tady, snad to na recepci vyřešíme,“ zkoušel mě Marek povzbudit.
Jenže na recepci mi nedokázali vysvětlit, proč nemáme pokoj, za který jsem zaplatila. Odbyli nás s tím, že mají plno a pokoj s výhledem možná uvolní až za několik dní.
Nákupy za všechny peníze
Protože kufr stále nikde nebyl, museli jsme vyrazit na místní tržiště, abych si koupila alespoň základní oblečení. Atmosféra v centru města byla šílená, všude hluk, prach a dotěrní prodejci.
Jeden z nich mi začal velmi agresivně vnucovat nekvalitní šaty, a než jsem se stihla vzpamatovat, nechal si za ně zaplatit v přepočtu přes dva tisíce korun. Až o něco později mi došlo, že mě podvedl a doma bych za takovou částku měla plnou tašku oblečení.
Pyramidy v písečné bouři
Vrcholem dovolené měl být výlet k pyramidám v Gíze, kvůli kterým jsem se na dovolenou tolik těšila. Po vyčerpávající jízdě v mrazivě klimatizovaném autobuse jsme se sice dočkali pohledu na monumentální stavby, ale náš úžas trval jen pár minut.
Najednou se zvedl prudký vítr a obloha zlověstně zežloutla. Průvodce na nás začal nervózně křičet, že se blíží písečná bouře a musíme okamžitě zmizet. V panice jsem utíkala k autobusu, zatímco mi ostrý písek bodal do kůže a skřípal mezi zuby.
Sladký domov
Zbytek dovolené jsme strávili v letargii, protože jídlo v hotelové restauraci bylo rozvařené a po jídelně volně poletovali ptáci, kteří si sedali přímo na pečivo.
Moje ztracená zavazadla dorazila symbolicky přesně den před odletem. Když jsme konečně přistáli v sychravé a deštivé Praze, cítila jsem po dlouhé době skutečnou úlevu.
Marek mě objal a oba jsme se shodli, že doma je prostě nejlíp. Tahle drahá lekce mě naučila vážit si klidu a bezpečí, které mám každý den přímo pod nosem.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




