
Nikola se vydala na dovolenou k moři sama. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, ale protože je to mladá a hezká dívka, o nápadníky neměla nouzi. Byla přesvědčena, že odolá, ale nakonec kouzlu jednoho muže propadla...
Myslela jsem si, že nejsem žádná dobrodružka a že mě jen tak někdo na vařenou nudli neutáhne. Víc jsem se mýlit nemohla. Stačil jeden uhrančivý pohled a lítala jsem v tom!
Měla jsem nápadníky na každém rohu
Dovolila jsem si malý luxus – týdenní dovolenou u moře v Egyptě. Vyrazila jsem úplně sama, protože žádná kamarádka nemohla, nebo nechtěla. A chlapa nemám. Hned jak jsem se vrátila, byly holky zvědavé na vyprávění.
„Slyšela jsem, že kdybych někdy jela sama do Egypta, měla bych se mít na pozoru!“ začala Adéla. Zasmála jsem se: „Jo, jo, nejlepší je být neviditelná! Hned jak jsem vystrčila nos z hotelu, měla jsem za sebou deset místních borců, kteří mě chtěli jen doprovodit!“
Kamarádky se smály a hned se zajímaly o to, zda jsem některému podlehla. „Co si o mně myslíte?“ rozčílila jsem se. „Taková já nejsem!“ Ono to nakonec s těmi Egypťany nebylo tak žhavé. Jeden mi nabízel jízdu na velbloudovi, druhý výlet za památkami a třetí jakési cetky… Kdybych chtěla, tak i něco víc. Jenže já jsem odolala!
Prožila jsem krásné chvíle s cizincem
Legrační ale je, že jsem se zapletla s jiným mužem a váhala jsem, jestli to mám holkám prozradit. Nakonec jsem si řekla – proč ne? Když jsem spustila, koukaly na moje vyprávění s otevřenou pusou.
„Byl to Francouz, který na moji pláž zabloudil spíš náhodou. Měl cosi do činění s egyptskými vykopávkami, víc jsem se o něm nedozvěděla. Oslovil mě u baru, kde mi nabízeli pivo a já zarputile trvala na víně. Dali jsme se do řeči, jak jinak než anglicky. Pak mě vyprovodil a nabídl mi, že bychom se večer mohli projít a někde posedět…“
Seděly a ani nedutaly a já jsem se zasnila a utápěla se ve vzpomínkách na ty nádherné čtyři dny, které jsme spolu zažili. Tichounce jsem pak pronesla: „Jasně, že jsem se s ním sešla a pak… Bylo to krásné. Povídání, smích, dotyky, milování…“ Jenže netrvalo dlouho a můj milenec se musel vrátit k vykopávkám a já odletěla do Prahy. A jediné, co jsem si z těch omamných dní odnesla, bylo jeho křestní jméno: Alan.
Nedokážu zapomenout
Ta schůzka s holkami mě měla těšit, ale když jsem pak šla domů, začal ve mně hlodat červíček naděje. Co kdybychom se ještě někdy s Alanem potkali, co kdybychom spolu začali chodit? Proč jsem si na něho nevzala spojení, telefon, abychom se ještě někdy sešli? Nevěděla jsem, zda je ženatý nebo zadaný, kde žije, kde vlastně v Egyptě pracuje…
Sedla jsem si pak se sklenkou vína k oknu, dívala se do noci, trochu si i poplakala a snila nad tím, jaké by to bylo krásné se znovu potkat. Dokonce mě napadlo, že bych na to samé místo letěla znova, že bych se pokusila ho najít…Nesmysl, napomenula jsem sama sebe. Dobře jsem věděla, že přesně tak to mělo být. Takové jsou letní lásky – kdyby se natahovaly jako žvýkačka, kam by to vedlo?
Ale stejně… byly to zatraceně úžasné čtyři dny a nikdy na ně nezapomenu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].