Ruda (32): Vrátila mi snubní prsten a sbalila si kufry. Dodnes nechápu, jak mě mohla vyměnit za čtyřnohé zvíře

Je to asi neobvyklé, ale nejsem vůbec milovník zvířat. Už od dětství zvířata moc nemusím a nikdy jsem, jako většina vrstevníků, nešílel po domácím mazlíčkovi.

Jaroslav (39): S rozvodem jsem se smířil, ale po synech se mi stýská každý den

Myslím si, že je to tím, že jsem skoro každé léto trávil u svých prarodičů na vesnici, kde spolu s nimi žili tři velcí vlčáci a spousta toulavých koček. Na kočky mám alergii, v té době se to ale nevědělo a nijak se to neřešilo, a tak jsem měl neustále rýmu a kašel a psů jsem se bál, protože na mě neustále doráželi a narušovali můj osobní prostor, což jsem nesnášel. Když jsem pak dospěl a odstěhoval jsem se, rozhodl jsem se, že žádné domácí zvíře rozhodně nechci.

Pak jsem potkal Beátu. Byla o pár let mladší než já, přistěhovala se z daleké vesnice na druhé straně republiky a nájem by sama neutáhla, tak jsem si ji nastěhoval k sobě. Bylo nám spolu dobře, vydrželi jsme spolu bezmála čtyři roky. Beáta se starala o domácnost, já chodil do práce, všechno jsme měli rozděleno přesně tak, jak nám vyhovovalo. Nenapadalo mě nic, co by mohlo naše soužití narušit.

Stanislava (63): Po čtyřiceti letech mi zasadil ránu pod pás. Kvůli jeho tajnému rozhodnutí teď prožívám nejhorší dny života

Dřív než dítě chtěla psa

Po téměř čtyřech letech jsem Beátu požádal o ruku. K mé velké radosti řekla ano, byla naprosto nadšená a štěstím bez sebe. Začali jsme plánovat svatbu a další budoucnost. Začal jsem pomalu myslet i na děti. Beáta si ale nejprve přála něco jiného.

„Víš, když už se budeme brát a je to mezi námi vážné… Říkala jsem si, že bychom si mohli pořídit domácí zvíře,“ navrhla mi jednou, když jsme spolu byli na rande v restauraci. Její nápad se mi moc nelíbil, ale měl jsem ji rád, tak jsem opatrně přikývl.

„Moc se mi to nelíbí, ale pokud by to bylo něco malého, jako rybičky nebo nějaká želva…“

„Prosím tebe, to nechci,“ zasmála se mi a já se zamračil. „Říkala jsem si, že bychom si mohli pořídit psa.“

Božena (66): Čtyři roky jsem mladým dělala služku. Když snacha znovu otěhotněla, sbalila jsem se a odjela na venkov

Začali jsme se dohadovat

„Tak to rozhodně ne,“ zavrtěl jsem okamžitě hlavou a smetl návrh ze stolu. „Nemám rád psy a nechci psa. Jsou hluční, je s nimi spousta práce a nepřináší nic dobrého.“

„Ale já jsem psa nikdy neměla a vždycky to byl můj sen,“ ohradila se trochu zklamaně a já jen zavrtěl hlavou.

„A právě proto, že jsi ho neměla, vůbec nevíš, co to obnáší. Já jsem se psy vyrostl a nebylo nic horšího. Ne, psa si pořizovat nebudeme.“

Moje rozhodnutí Beátu rozhodně hodně zamrzelo. Ještě mnohokrát se mě snažila přesvědčit, škemrala, zkoušela na mě pláč i svádění, já jsem ale její taktiky prokoukl a nedal se. Nechtěl jsem ve svém bytě zvíře žádné a psa rozhodně ne.

„Pro mě je to ale hrozně důležité,“ škemrala skoro každý den, „a je to takový nácvik na dítě! Prosím, není nic na světě, co bych chtěla víc. Přeju si ho opravdu odjakživa.“

Jan (37): Manželka mě podvedla v naší posteli. Sousedka všechno slyšela přes otevřené okno

Snažila se mě přemluvit, ale já jsem se nedal

Já jsem se ale nenechal zlomit a stál jsem si za svým. Čím déle prosila, tím ráznější jsem k ní byl a tím výrazněji jsem ji odmítal. Postupně se přestala snažit, což jsem bral jako velkou výhru. Pak ale přišlo něco, co jsem nečekal. Na stole mě po příchodu z práce čekal snubní prsten.

„Už s tebou nechci být,“ sdělila mi Beáta, když jsem se nechápavě ptal, proč ho nenosí, „měla jsem jediné přání a tím byl pejsek. Absolutně sobecky jsi mě odmítl a ani nezhodnotil, jak důležité to pro mě je. Vůbec jsi mě nebral v potaz.“

„Přece nezrušíš svatbu kvůli hloupému psisku,“ zavrtěl jsem nechápavě hlavou, v hrudi mi ale narůstal strach.

„Pro mě to není jen psisko… Je to moje celoživotní přání, které si s tebou očividně nesplním,“ zavrtěla hlavou a sevřela ruce v pěst. „A já se ve svém životě nechci omezovat. Co mi odepřeš příště? Rodinu? Děti? Dům? Ne, děkuji, to si radši najdu někoho, s kým si svoje sny splním.“

Kristýna (68 let): Snacha omlouvá drzé chování vnuka moderní výchovou. Když mě chlapec vyhnal z oslavy, syn se mě ani nezastal

Opustila mě kvůli psovi

A tak mě Beáta po čtyřech letech a zásnubách opustila, protože jsem si s ní odmítl pořídit psa. Dodnes jsem na ni za toto dětinské chování naštvaný a nemohu to pochopit. Opustila mě pro čtyřnohé, hloupé zvíře, které jí nedá přístřeší a lásku tak, jako já. Označila mě za sobce, ale já si myslím, že sobecká z nás dvou byla ona, když nemohla pochopit, že i já mám své hranice, přes které nepůjdu a které musí respektovat.

Kamila (29): Manžel neunesl, že rodiče odkázali vše sestře. Už pět let se kvůli tomu utápí v alkoholu

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].