Zdeněk (26): Miloval jsem ji, ale v jejím bytě jsem byl až na posledním místě. Kvůli jejím spolubydlícím jsem nakonec musel utéct

Moje expřítelkyně Dita nade vše milovala zvířata. To je rozhodně velmi ušlechtilá vlastnost, ale do našeho společného života zasáhla tak, že vyústila až v rozchod.

Pavla (20): Rodiče ignorovali bratrovo tiché volání o pomoc. Vzala jsem to do vlastních rukou

Nabídla mi, ať se k ní přestěhuji

S Ditou jsme spolu chodili půl roku, když mi nabídla, ať se k ní přestěhuji. Naše láska byla tou dobou nesmírně silná, byli jsme sebou navzájem zcela posedlí a chtěli spolu trávit každou minutu. Já jsem navíc bydlel ve spolubydlení s kamarádem a ona bydlela sama, ve větším bytě, tak dávalo smysl se nastěhovat k ní.

„Doufám, že ti nevadí zvířata,“ řekla mi, když mi pomáhala se u mě doma balit, „můj byt je taková malá zoo.“

Myslel jsem si, že přehání. Nikdy jsem u ní doma nebyl, ale věděl jsem, že má psa a dvě kočky. To mi přišlo hodně, a tak jsem si myslel že používá trefné označení zoo. Když jsem ale poprvé vkročil do jejího bytu, došlo mi, jak moc jsem se mýlil.

Justýna (43): Myslela jsem, že mě manžel miluje. Ve skutečnosti mu šlo jen o mé dědictví

Dal jsem tomu šanci

Kromě psa a dvou koček měla Dita papouška a dvě andulky, velké terárko s ještěrkami a dvě morčata. Celý byt byl zatuchlý a cítit, nábytek byl obalený celofánem, aby ho zvířata neničila. Všude se nesl štěkot psa, pískání morčat a křik papouška. Okamžitě mě polilo horko a začal jsem uvažovat, jestli je pro mě tohle to pravé. Ano, zvířata mám rád, vyrostl jsem se dvěma psy, nikdy jsem ale nebyl obklopen takovým zvěřincem. Rozhodl jsem se ale, že to zkusím, přece jen, Ditu jsem opravdu miloval a vidina společného bydlení a toho, že budeme neustále spolu, mě hnala kupředu.

Již od prvního dne ale naše soužití nebylo ideální. Vadilo mi, že s námi v posteli spí její pes, který na mě neustále vrčel a vyjížděl na mě. Nemohl jsem spát kvůli křiku papouška a nesnesl jsem, že jsem neustále, při každém kroku, stoupal do zvířecích výkalů. Její kočky byly nevychované a neustále skákaly na linku i jídelní stůl, kde se mi snažily jíst jídlo z talíře.

„Neboj, zvykneš si,“ utěšovala mě Dita, když viděla, jak nesvůj jsem, „chce to jenom čas.“

Adéla (33): Můj největší trapas mi změnil život. Bratr díky němu povýšil a já potkala muže svých snů

Nemohl jsem si na její zvířata zvyknout

Jenomže nepomáhal ani čas. Do naší domácnosti za půl roku, co jsem tam žil, přibyly dvě tarantule, tři andulky a další kočka. Z bytu se stala opravdová, smradlavá zoologická zahrada a zvířata nad námi převzala vládu. Zatímco zvířata ve svém rajónu prosperovala, náš vztah skomíral.

„Nemůžu se tady ani v klidu najíst,“ vyjel jsem jednou o víkendu u snídaně na Ditu, když mi kočka z talíře snědla celý párek a druhá převrhla sklenici s kávou, „ty zpropadené kočky jsou všude a všechno ničí. Nemůžu ani spát, protože je tady pořád hluk, jak ti ptáci vřeští.“

Libuška (67): Neustále poslouchám dceřiny výčitky. Mám pocit, že dělám vše špatně

Prý bych měl její mazlíčky víc respektovat

„Tak si pořiď špunty do uší, také je mám,“ pokrčila Dita rameny bez zájmu a to mě dopálilo.

„Už spolu ani nespíme, protože ten tvůj pes mi nedovolí se tě ani dotknout, jak tě pořád hlídá,“ pokračoval jsem rozzuřeně a nohou odehnal morče, které se mi s pískáním prohnalo pod chodidly, „připadám si tu jako v blázinci. Takhle žít nemůžu… připadám si cizí ve vlastním bytě.“

„Není to tvůj byt, to si pamatuj, je můj a ty ses k nám jenom nastěhoval,“ odsekla ostře a zamračila se na mě, „moji mazlíčci tu bydleli o mnoho dříve, než ty a zasloužily by si tvůj respekt.“

Eva (35): Vyměnila jsem pracovní stres za hrnčířský kruh. Dnes mě živí vlastní keramika a konečně volně dýchám

Rozhodl jsem se se odstěhovat

Po této hádce trvalo už jen několik týdnů, než jsem se rozhodl si najít vlastní bydlení. Když jsem se odstěhoval, ještě několik měsíců jsme se vídali, nakonec jsme se ale rozhodli se rozejít. Oba jsme cítili, že naše představy o domácnosti jsou až moc odlišné a že je nebudeme schopni do budoucna skloubit dost natolik, abychom spolu mohli naplno žít. Nebylo to jednoduché rozhodnutí, rozhodně si ale nedokážu představit, že bych měl celý život strávit obklopený zvířaty, které nejsou mými mazlíčky, ale spíše mými vládci.

Kristýna (52): Moje výstřední tchyně se snažila dceru na svatbě zastínit. Manžel ji musel rázně usadit

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].