
Patrik s manželkou Simonou vychovávají syna Alexe. Jsou mu čtyři roky a od mala měl svého ochránce. Čtyřnohého rodinného miláčka Bastyho. Jenže před rokem Basty odešel do psího nebe. A Alex před několika měsíci začal mít podivné řeči. Vidí a hraje si s Bastym.
Bastyho jsme si se Simonou pořídili na začátku našeho vztahu. Přivezli jsme si ho z Albánie, kde jsme byli na dovolené. Tři týdny jsme se toulali s batohem na zádech touto krásnou zemí a asi po týdnu se k nám přidal toulavý pes.
Náš pes si nás vybral za páníčky
Ač jsme se snažili, abychom psa setřásli, celý přechod hor absolvoval s námi. A nakonec nám přirostl k srdci natolik, že jsme si ho dovezli domů. Podle veterináře to byla čistokrevná pouliční směs. „Tipuji, že je to asi dvouletý pes,“ prozradil nám veterinář. Zajistili jsme mu veterinární péči a milující domov. Dali jsme mu jméno Basty.
Roky plynuly a Basty byl naším miláčkem. Jezdili jsme na dovolené výhradně s ním a když se nám narodil syn Alex, Basty byl jeho ochráncem. Ležel u jeho postýlky a když Alex začal plakat, utíkal Basty k nám a dožadoval se, abychom Alexe pochovali. Později si Alex s Bastym hráli na zahradě a trávili společný čas.
Odchod našeho milovaného psa nás bolí
Před rokem Basty zemřel. Jeho osud se naplnil a nás těšilo, že u nás našel milující domov a stal se členem naší smečky. Nejhůře odchod Bastyho snášel Alex. Byl na něho zvyklý a Basty byl jeho parťákem od narození. S manželkou jsme uvažovali, že bychom pořídili psa nového, ale ztráta Bastyho nás bolela a cítili jsme, že nenastal správný okamžik.
Asi před třemi měsíci jsme si všimli podivné věci. Alex se zavíral do pokojíčku a vydržel si tam hrát i několik hodin. Přišlo nám to divné, jelikož od Bastyho smrti jsme to byli my, koho při svých hrách vyžadoval. A tak jsme s manželem trpělivě několik hodin jezdili autíčky po koberci, hráli pexeso nebo stavěli města z kostek. A najednou nic. Syn si vyhrál v pokojíčku sám.
Syn je se psem v kontaktu i nadále
„Ali, nechceš si jít zahrát pexeso nebo člověče, nezlob se?“ lákala manželka syna do obývacího pokoje. Ten na chvilku přiběhl a vysvětlil nám, že nemá čas. Prý si s Bastym staví městečko z kostek. Zarazili jsme se. Mysleli jsme si, že je to jen dětská fantazie. Druhý den nám Alex pro změnu řekl, že jde s Bastym na zahradu. To jsme začali být lehce nervózní.
Začali jsme syna více sledovat a zůstali jsme v šoku.. „Maminko, pozor, tam leží Basty. To ho nevidíš? Málem jsi mu stoupla na pacičku,“ zlobil se Alex. A takto to šlo neustále. Kdykoliv jsme přišli za synem do dětského pokoje, upozorňoval nás na psí přítomnost. Přesně popisoval, kde pes leží, co dělá nebo že má vyplazený jazyk. Vlastně z psího ducha nemáme strach. Víme, že nás Basty miloval a my jeho. Jen se bojíme, aby to nějak nepoznamenalo syna. Protože chce být neustále sám v pokojíčku, bojíme se, aby ho to nějak nepoznamenalo.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




