Jana (51): Myslela jsem, že se má matka zbláznila. Pak u souseda vyrazila dveře zásahovka a mně spadla brada

Moje máma byla vždy velmi racionální žena. Proto mě vyděsilo, když mi v posledním půl roce začala vyprávět věci, které zněly jako z nějakého laciného detektivního filmu. Tvrdila, že k novému sousedovi chodí neustále cizí lidé a někteří se chovají hodně podivně. „Jani, oni se pořád tak divně rozhlížejí, snaží se být nenápadní, jako nějací agenti. Také mi přijde, že vždy tak specificky zvoní,“ vysvětlovala a napodobovala zvonek. Upřímně jsem se začala děsit toho, že se u ní objevují první známky demence.

Tibor (30): Mám strach o mámu, která se na stará kolena vydala s batohem do Asie. Podle ní jsem pecivál

Máma viděla podezřelé věci

Často, když jsem ji přišla navštívit, mě tahala ke dveřím a šeptala. „Poslouchej, slyšíš to bzučení?“ Neslyšela jsem nic zvláštního, navíc každý dům má své specifické zvuky... „Mami, to je asi nějaký spotřebič,“ vysvětlovala jsem. Jindy mě zase upozorňovala na nějaký podivný chemický pach, ani tehdy se mi nezdálo, že něco zvláštního cítím. Ze všeho, co říkala, mi běhal mráz po zádech.

Vyprávěla, že někteří lidé tam chodí pravidelně, jiní klidně i v noci, někdo přichází s velkým zavazadlem a odchází bez něj. A také tam prý chodí hodně cizinců. „Normální návštěvy se takhle nechovají! Ti cizinci jsou divní, ke komu jich tolik chodí!? Ten chlap bude nějaký agent, co sbírá informace. Teď se ve světě všechno mele…“ opakovala mi tvrdohlavě.

Vanda (22): Mám strašný strach. Kvůli nemoci, která mi zabíjí mámu, nechci mít děti

Začala jsem mít o mámu strach

Čím víc o tom mluvila, tím víc jsem měla pocit, že se v její hlavě děje něco nepěkného. Dokonce jsem si začala číst o příznacích stařecké demence, Alzheimerovy choroby, nádorech na mozku a podobných věcech – některé příznaky na ni seděly naprosto přesně. Začala jsem se bát. Jednou jsem jí opatrně řekla: „Mami, možná bychom měly zajít k doktorovi, nikdy dřív jsi takto nemluvila…“

Máma se hrozně urazila. „Nedělej ze mě laskavě blázna! Je mi sice osmdesát, ale mám oči a uši. Už jsem rozhodnutá, že zavolám policii, prostě to s nimi zkonzultuji!“ odpověděla pevně. V tu chvíli jsem byla rozhodnutá, že kontaktuji jejího doktora a objednám ji na vyšetření.

Simona (29): S mámou vydržím na veřejnosti nejvýš hodinu. Dělá mi ostudu a já mám strach, že potkám někoho známého

Na to ráno nezapomenu

Před týdnem v pět hodin ráno mě probudil telefon. Volala máma! „Jani, před domem jsou policajti! Nějaké komando, nesmíme vycházet z bytů!“ šeptala do telefonu. „A je to tady! Zbláznila se!“ pomyslela jsem si a okamžitě vyrazila k mamce. Jenže u vchodu stála policejní auta, kolem domu se pohybovali ozbrojenci jak z akčního filmu. „Panebože, snad něco nevyvedla!“ hrklo ve mně.

Jenže brzy se ukázalo, že šlo o zásah Národní protidrogové centrály. Policisté v kuklách vtrhli do bytu onoho souseda a brzy se v domě začalo mluvit o odhalené varně pervitinu. Máma měla pravdu! Musím říct, že to bylo dvojnásob úlevné – mám zdravou mamku a vedle v bytě už nebydlí jakýsi kriminální gang, který mohl celý dům vyhodit do povětří.

Nina (47): Táhne mi na padesát, ale máma se ke mně chová jako k malé holce. Pořád mě dusí svým strachem

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].