
Rodiče Dity se rozvedli. Její táta si našel jinou ženu. Byla na něj pochopitelně naštvaná, ale po čase mu odpustila, a dokonce si našla vztah i k jeho přítelkyni. Její máma to ale nese velice těžce.
Rozvod mých rodičů pro mě byl nesmírně těžký, mám je oba moc ráda. Táta se zamiloval, nechal mámě úplně všechno a požádal o rozvod. Byla jsem na něj naštvaná, „střídavku“ jsem odmítla a zůstala jsem s mámou. Jenže nyní si s ní vůbec nerozumím. Mamka má pocit, že nadržuji tátovi a jeho nové partnerce, kvůli které odešel. Jenže já jen hledám klid, který doma není, a také tátu nechci ztratit. Máma je od rozvodu strašně zahořklá. Vše ještě více zkomplikovalo to, že je tátova přítelkyně těhotná.
Neustále slyším výčitky
Když se naši rozvedli, bylo mi patnáct. Dneska je mi sedmnáct a mám pocit, že jsem za tu dobu zestárla o deset let. Máma asi čekala, že budu tátu trestat tím, že s ním nebudu mluvit. Ano, byla jsem nějaký čas naštvaná, ale nakonec jsem se s tátou usmířila. A možná ho i zčásti pochopila. S mamkou to je občas náročné…
„Ty s tou courou chodíš na výlety?“ vyjela po mně například, když jsem si k tátovi balila na víkend pohorky. „Vždyť ti ta hnusná ženská odvedla tátu!“ křičela. Přiznám se, že jsem tehdy také „bouchla“. Těch výčitek za různé věci, co se týkaly táty, bylo už moc. „To na něj mám být naštvaná do konce života? Chci mít prostě mámu i tátu!“ opáčila jsem. Byla jsem vytočená, že máma vidí jen sebe, svoji bolest a křivdu.
Doma je stále dusno a špatná nálada. S mámou si nerozumím a jak jen to jde, jsem z domu. Myslím, že by si měla najít buď chlapa, anebo psychologa. Málem jsem jí to jednou v hádce řekla. Jenže teď je vše ještě o něco horší.
Máma je nesnesitelná
„Zuzka je těhotná, budeš mít asi brášku,“ řekl mi na jaře táta, když jsem u nich byla na víkend. Chvíli jsem na něj jen zírala, ale pak jsem měla upřímnou radost. Vždycky jsem trpěla tím, že jsem jedináček. Jenže s radostí přišel i strach. „Jak tohle řeknu mámě?“
Netušila jsem, že už to ví od nějaké paní, která zná Zuzčinu maminku. Když jsem přišla domů, tak na mě mezi dveřmi pichlavě spustila: „Budeš chůva, viď? Konečně ses dočkala. Těšíš se na brášku? Budete krásná rodinka.“ Cedila mezi zuby, jako bych za něco mohla. Málem jsem na ni začala křičet, že nemohu za její zpackaný život, ale neudělala jsem to. Rozbrečela jsem se.
Přemýšlím, že odejdu k tátovi
Dřív jsme si s mámou říkaly skoro všechno. Věděla, když jsem měla první opravdové rande, znala jména mých nejlepších kamarádek, věděla o mých trápeních a bolestech. Teď se ale tváří, že největší její bolest jsem já.
Přijdu si jako
hromosvod jejího naštvání na celý svět. Dokonce jsem o všem mluvila se školní
psycholožkou! Nabídla mi, že s mámou promluví. Vůbec nevím, zda mám
souhlasit, jestli by to pomohlo. I táta mi nabídl, že mámě zavolá. Hodně ho
trápí, jaký s ní mám vztah. Tomu jsem ale rovnou řekla, ať jí nevolá,
nezvedla by to. Párkrát mě napadlo, že bych k tátovi odešla, ale vím, že
bych tak ztratila mámu.