Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Mia měla ideálního přítele, který na ni byl hodný, všechno za ni dělal a zahrnoval ji láskou. Přesto se rozhodla s ním rozejít. Byl totiž na ni až moc hodný. Bylo toto rozhodnutí rozumné?
Krátce poté, co jsem se odstěhovala od rodičů, jsem si uvědomila, že nechci bydlet sama. A protože jsem byla zrovna single, začala jsem se porozhlížet po příteli. Na seznamce jsem potkala Adama, na první pohled moc hezkého kluka, se kterým jsme měli podobné zájmy. Rozhodla jsem se mu napsat, a protože jsme si docela rozuměli, domluvili jsme si setkání. Asi po měsíci jsme spolu začali chodit.
Jevil se jako ideální partner
Adam byl nesmírně hodný a pozorný, doslova ideální partner, kterého by si mohla každá žena přát. Neustále pro mě něco dělal, vařil mi i uklízel, co mi na očích viděl, to jsem měla. Každý týden na mě doma čekaly čerstvé květiny. Když jsem byla v práci, psal mi milé zprávy, aby se mi nestýskalo.
„Chová se k tobě jako k princezně,“ rozplývala se moje mladší sestra Sára, když jsem jí vyprávěla o Adamovi. „Co bych za takového partnera dala...“
„Je to hezké, ale víš, někdy toho je trochu moc,“ přiznala jsem. „Přijde mi, že je na mě možná hodný až moc. Už se nemusím snažit. Třeba jsem se dva týdny nenalíčila a on mi stejně říká, že jsem nádherná. Taky jsem už asi měsíc neuklízela. On to prostě bez řečí udělá.“
„Tak to je ideální, ne? To by přeci chtěla každá žena,“ nechápala můj problém. Já jen pokrčila rameny. „Ano, ale… víš, je trochu jako pejsek. Já řeknu, že jdeme do posilovny, a tak jdeme. Nerozhodne nikdy nic, všechno je na mně. Hlavně, aby se mi zavděčil. A to mě tak trochu nudí.“
Vztah s ním mě unavoval
Když jsem nahlas řekla, jak náš na první pohled ideální vztah vnímám doopravdy, došlo mi, jaký je to pro mě ve skutečnosti problém. Adam nikdy nic nevymyslel, všechno nechal na mně, neměl na nic vlastní názor. Líbila se mu výbava do bytu, jakou jsem chtěla já. K obědu chtěl to, na co jsem měla já chuť. Na dovolenou jsme jeli tam, kam jsem řekla já, i kdybych navrhla, ať jdeme třeba vyšlápnout Everest.
Stejné to bylo i s hádkami. Občas jsem měla náladu se hádat nebo jsem prostě věděla, že nemám pravdu, on ale stejně vždy ustoupil. I když jsem nebyla v právu, omluvil se mi a žádal o odpuštění za něco, co ani neudělal.
Unavovalo mě to, cítila jsem, jak mi mezi prsty prokluzuje vzrušení, jak se začínám nudit. Jak mě začíná nudit Adam. Toužila jsem po někom, kvůli komu bych se musela snažit. Kdo by mě stimuloval, bavil, dělal můj život zajímavým...
Rozchod se zdál být nejlepší nápad
A tak jsem se jednoho dne rozhodla, že se s Adamem rozejdu. Oznámila jsem mu, že už s ním nechci být, a požádala jsem ho, aby se odstěhoval. Když byl z mého bytu pryč, ulevilo se mi. Otevřela se mi široká škála možností. To jsem ještě netušila, jakou chybu jsem ve skutečnosti udělala.
Myslela jsem, že je na mě Adam až moc hodný. Když jsem začala randit s jinými muži, najednou jsem zjistila, jak jsem měla být za jeho chování ráda. Byla to velká změna, když jsem si domů přivedla někoho, kdo neuměl uvařit ani čaj, a všechno jsem musela dělat já. Někoho, kdo nechával všude po bytě rozházené špinavé prádlo a nepořádek. Kdo mi neřekl, že jsem krásná, i když jsem zaplatila za drahého kadeřníka a líčení. Kdo mi nebyl schopen za několik měsíců vztahu darovat jedinou květinu. Kdo mi klidně třicet hodin neodpověděl na zprávu.
Randila jsem necelý rok, když mi konečně došlo, jaký poklad jsem v Adamovi ztratila. A tak jsem začala svého rozhodnutí nesmírně litovat.
Došlo mi, jakou hroznou chybu jsem udělala
„Udělala jsem takovou chybu,“ stěžovala jsem si Sáře. „Jak jsem mohla být tak hloupá a říct, že je na mě až moc hodný? Jak jsem si mohla myslet, že najdu někoho lepšího?“
„Taky jsem to nechápala,“ přitakala moje sestra a pohladila mě po rameni. „Když jste se rozešli, volal mi, jak ho to zdrtilo. Že tomu nerozumí. Hodně se trápil.“
„Myslíš, že by mě vzal zpátky?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase.
Zarazila se. „Víš, Mio… já jsem s ním v kontaktu,“ začala opatrně. „Už asi dva měsíce. Chodíme spolu ven a ne jako kamarádi.“
Vykuleně na ni hleděla. „Vy spolu chodíte?“ zeptala jsem se překvapeně.
„Ne vyloženě chodíme, ale... není k tomu daleko. Víš, po tom, co jsi mu zlomila srdce, se na mě obrátil a potřeboval pomoct. A tak jsem tu pro něj byla. Je to skvělý chlap, vždycky byl,“ vysvětlila mi opatrně.
Začala s ním randit moje sestra
Takže jsem pustila k vodě chlapa, kterého by si mohla přát každá žena. A začala s ním chodit moje sestra. Nejprve jsem byla neskutečně rozčilená, několik týdnů jsem s ní nemluvila, vnímala jsem to od ní jako zradu.
Pak mi ale postupně začalo docházet, že si za to mohu sama. To já jsem se o Adama připravila a to, že mu Sára pomohla, a on se do ní zamiloval, není její chyba.
Jsou spolu a šťastní dodnes. Brzy se mají brát, Adam jí připravil nádhernou žádost o ruku. Sára ho neustále chválí, jak je na ni hodný
a pozorný, dává jí květiny a vždy jí vychází vstříc. Pokaždé, když mi říká, že by jí snesl modré z nebe, se musím hořce usmát. To jsem mohla mít také,
kdybych nebyla hloupá husa a více si ho vážila.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
