
Nedělní večery u deskovek se proměnily v pekelnou přehlídku arogance a urážek. Aby Agáta svého partnera naučila pokoře, nastražila na něj v jeho oblíbené hře tajnou léčku. Sražené ego ho sice okamžitě zklidnilo, jakmile ale odhalil pravdu, reakce byla nekompromisní...
Můj bývalý přítel přítel Max miluje hraní deskovek. Když jsme spolu bydleli, měli jsme tradici, že každou neděli večer jsme vytáhli nějakou deskovku a poctivě ji dohráli až do konce.
Každý týden jsme hráli deskovky
Byla to moc hezká tradice, kterou jsem si dlouhou dobu velmi užívala. Max měl doma desítky deskovek, od her co trvaly jen pár desítek minut po rozsáhlé a komplikované, u kterých jsme seděli dlouhé hodiny. Měl hry počítací, kreativní, s příběhem… všechno, na co si člověk vzpomenul. Každý týden jeden z nás jednu hru vybral a tu jsme pak hráli. Skóre jsme si zapisovali do deníčku a vedli jsme si statistiku, kdo je z dlouhodobého hlediska úspěšnější.
Max byl extrémně soutěživý.
Deskovky bral hrozně vážně, promýšlel si každý tah. Často mu trvalo i deset minut, než hrál. Když se mu dařilo, smál se a byl veselý, když ale naopak prohrával, často začal být až agresivní a nedalo se s ním vydržet.
Neuměl prohrávat
Ze začátku jsem si hraní s ním užívala, postupně jsem si ale začala všímat, jak nesnesitelně se chová. Nemohl unést prohru a vždy, když se mu nedařilo, vyvolal hádku a snažil se prohru anulovat a nějak mi ji dát za vinu. Nejprve jsem mu ustupovala, jenže potom se do mě začal navážet za to, že pořád prohrávám a hry mi nejdou.
„Jsi strašně snadný protivník, vůbec proti mě nemáš šanci,“ vysmíval se mi jednou, když udělal takovou scénu, že jsem ho radši nechala vyhrát.
„Nechala jsem tě vyhrát,“ opáčila jsem s pozvednutým obočím a on si odfrkl.
„To určitě. Prostě přiznej, že jsi neschopná.“
Měla jsem dost jeho arogance
Jeho arogantní chování mě tak naštvalo, že jsem se rozhodla, že si na něj připravím malou lest. Hry jsme vždy losovali z papírků v kovové krabičce na skříni. Když nebyl doma, všechny papírky jsem vysypala a přepsala je jenom na pouhé čtyři typy her. Tyto hry jsem potom v jejich krabicích přeskládala tak, aby si Max vždycky nalízal špatné karty nebo zvolil kombinaci karet či postav tak, aby za žádnou cenu nemohl vyhrát.
Že můj plán vyšel, se ukázalo hned následující neděli, kdy Maxe čekala zdrcující prohra. Byl zcela překvapený a tvrdil, že to je jen náhoda, jenomže o týden později prohrál zase. A pak zase. Jeho ego okamžitě kleslo, přestal se do mě navážet a jenom se snažil zjistit, proč mu hraní tak nejde. Dělalo mi dobře, že se ke mně najednou nechoval zle a neshazoval mě, protože jsem ho pořád porážela.
Tak trochu jsem ho napálila
„Nechápu to, tahle hra mi vždycky šla,“ vložil si hlavu do dlaní skoro v pláči asi tak pátý pátek, co prohrál. Vypadal opravdu nešťastně a tak jsem ho konejšivě pohladila po rameni.
„Neboj, to je celé podvod,“ konejšila jsem ho a on sebou prudce trhl. Vzhlédl na mě s nechápavýma očima a já jsem mu vysvětlila, jak jsem ho napálila. Jak jsem zařídila, že nevyhraje.
„Chtěla jsem, aby ses přestal chovat tak arogantně, takže doufám, že sis z toho něco odnesl,“ zakončila jsem svůj monolog a pokusila se ho políbit na tvář, on se ode mě ale prudce odtrhl.
Obvinil mě, že jsem lhářka a podvodnice
„No to jsem si teda odnesl… že jsi proradná lhářka a podvodnice,“ rozkřikl se na mě a prudce vstal od stolu. Odešel do ložnice, zabouchl za sebou dveře a do večera se mnou nemluvil. Říkala jsem si, že má právo být uražený, že jsem to možná trochu přepískla. Když ale o pár hodin později vylezl ven a oznámil mi, že se se mnou rozchází, spadla mi brada.
„Kvůli hloupé hře?“ nemohla jsem uvěřit svým uším.
Nakonec se se mnou rozešel
„Kvůli tomu, že mě manipuluješ a podvádíš,“ odsekl mi ostře. Začala jsem se omlouvat a přemlouvat ho, ať si to rozmyslí, ale marně. Max mi řekl, že už mi nevěří a že když ho podvádím ve hře, podvedu ho i v reálu. Že jsem mu zkazila něco, co miluje a že mu za to nestojím. A tak se se mnou rozešel kvůli tomu, že jsem se mu pokusila dát lekci o jeho aroganci. Dodnes tomu nemohu uvěřit a přijde mi to tak trochu k smíchu. Myslím si, že jeho reakce byla přehnaná… a nebo jsem to přehnala já? Znamená to opravdu, že jsem podvodnice nehodná partnera?
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




