
Eva má dospělé děti a užívá si roli tety. Její bratr totiž má dvě malé dcery. Eva ráda hlídá hlavně desetiletou Pavlínku. Jenže švagrová Květa by byla ráda, kdyby si Eva brala na výlet i mladší Jolanku. Té jsou teprve dva roky a Eva si na celodenní výlet tak malé dítě brát nechce.
Opět jsem potkala svou švagrovou Květu a byla z toho hádka. „Ale já ti Pavlínku nebudu půjčovat, pokud si nevezmeš i Jolanku,“ spustila na mě ostře.
Ona totiž nechápe, že chci Pavlínce dopřát výlet adekvátní jejímu věku. A to by nebylo možné, kdyby s námi byla i dvouletá Jolanka.
Švagrová je líná
Bratra výlety s dětmi moc nebaví. Mezi dcerami mají větší věkový rozdíl, a tak čeká, až Jolance budou alespoň čtyři roky. Jenže jeho přístup se mi nelíbí a odnáší to Pavlínka.
Švagrová Květa je podle mě líná. Nejraději leží na pohovce s Jolankou a dovolí, aby jí malá dcerka skákala doslova po hlavě. Starší Pavlínka se pak neustále dívá na pohádky v televizi.
Švagrová se prostě dětem moc nevěnuje a nerozvíjí jejich schopnosti. Má jediné štěstí, že malá Jolanka je pohodové dítě, které si samo vyhraje. Stačí jí kostičky a dokáže se jimi zabavit na několik hodin. A Pavlínka je milá holčička, která se spokojí s málem. Když už ji nebaví televize, ráda si kreslí nebo čte knihy.
Bratr je od rána do večera v zaměstnání a, když je doma, tak leží u televize se svou manželkou.
Výlety s neteří mě moc baví
Svou neteř Pavlínku mám moc ráda. Je to milá holka a ráda si s ní povídám o jejích kamarádech, o škole nebo o snech. Vždy vymyslím malý výlet. Vyzvednu ji odpoledne v družině a jedeme do zoologické zahrady nebo si zaplavat do krytého bazénu. Potom jdeme někam do cukrárny a povídáme si.
Jednou za čas si Pavlínku vezmu na celý víkend. Zajdeme si na dobrý oběd, jdeme na dlouhou procházku nebo do nějakého zábavního parku.
Vždy si výlet s Pavlínkou domluvím s bratrem, jelikož vztahy s mojí švagrovou jsou napjaté. Švagrová neuznává, abych si brala jen jedno dítě.
Hádky mě nebaví a nevidím v nich smysl
„Když hlídáš jedno dítě a jedno dítě zůstane doma, tak mi tím vůbec nepomáháš. Naopak. Prostě mi to vadí, co na tom nechápeš?“ křičela na mě nedávno.
Klidně jsem jí vysvětlovala, že nechci hlídat obě děti najednou. Chci brát Pavlínku na výlety a strávit s ní nějaký čas. „Květo, ráda si holky někdy vezmu obě, ale až bude Jolanka větší. Jsou jí dva roky a to bych jí měla neustále v kočárku a nemohla bych se plně věnovat Pavlínce. Snad máš radost, že Pavlínka má nějaké zážitky, ne? Nesedí doma a něco zažije,“ snažila jsem se o trpělivý přístup.
Marně. Kdykoliv mě Květa vidí, jsou z toho výčitky nebo hádka. Dokonce jsem jí nabízela, aby se na výlet k nám přidala, ale odmítla.
A já se nechci nechat vmanipulovat do situace, abych vyhověla Květě a brala si neteře obě. Nebudu jako otrok, co vláčí malé dítě a snaží se být parťákem pro starší dítě. Chci se plně věnovat starší neteři a v budoucnu tu samou pozornost z mé strany dostane i ta mladší.
Ale chci s Pavlínou trávit čas naplno, ne dělat kompromisy. Jestli chce švagrová odpočinek, tak si to musí zařídit jinak. Já nejsem chůva. Jsem teta.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




