Karin (26): Jsem rozčarovaná ze začátku bydlení s přítelem. První hádka odhalila naše odlišné názory

S Jakubem chodím necelé dva roky. Poznali jsme se během studia posledního ročníku vysoké školy a randíme spolu i rok po jejím dokončení. Oba jsme bydleli na koleji nebo u rodičů.

Eva (29): Na svatbě mé sestřenice jsem potkala zajímavého muže. Společné bydlení ale ukázalo, že si nejsme souzeni

Spravedlivé placení ve vztahu mi vyhovuje

Když jsme chodili do školy, neměli jsme peníze. Oba jsme si platili každý sám za sebe útratu, a přišlo mi to fér. Kdyby mě Jakub pozval na večeři, neplatil by to on, ale prakticky jeho rodiče. A to je pro mě nepřijatelné. Takže jsme si nastavili placení půl na půl. A neomezovali jsme se. Když měl jeden z nás víc peněz, klidně mohl jet s kamarády na výlet nebo zajít na koncert.

Já i Jakub jsme občas chodili na brigádu. Ale ani jeden z nás nechtěl své vydřené peníze investovat do toho druhého. Taková je zkrátka doba, a měli jsme to nastavené stejně. Já peníze navíc utrácela za parádu, a Jakub za zážitky. Systém se nám osvědčil, a nezměnili jsme ho ani v době, kdy jsme chodili do zaměstnání. Každý jsme si platili za sebe.

Hubert (41): Na pohotovosti jsem čekal tři hodiny. Nechápu, proč tam lidi chodí s obyčejným nachlazením

Společné bydlení odhalilo odlišnosti

Před třemi měsíci jsme se domluvili, že si pronajmeme byt a budeme společně žít. Otázka peněz u nás byla jasná. Každý zaplatí polovinu ceny nájmu, polovinu fixních nákladů a i částky za jídlo se budou dělit rovným dílem. „A nad drobné nepřesnosti se povzneseme, ne? Jako že já sním větší porci než ty, nebo o rohlík víc,“ smál se Jakub.

Moje představa byla, že stejným systémem budou fungovat i domácí práce. Společný byt jsem vnímala jako prostor, kde žijí dva dospělí lidé, a oba se budou rovným dílem o své bydlení starat. Jenže na začátku jsme si nestanovili jasná pravidla, a už po měsíci to vedlo k první hádce. Měla jsem pocit, že mám vedle sebe spíš dítě než partnera.

Eva (45): Manželství a společné podnikání ukončil syn, kterého si můj muž pořídil s milenkou

Dilema, zda jsem udělala správně

„Jakube, ale mě nebaví po práci uklízet, vařit večeři a prát,“ vyčetla jsem příteli, když jsem ho našla po příchodu z práce u počítače. V kuchyni byl plný dřez špinavého nádobí a všude po bytě byl provozní nepořádek. Cítila jsem, že nejsem šťastná. Svůj čas považuji za to nejcennější v životě. A nehodlám ho utrácet tím, že budu někomu dělat služku.

Jestliže jsem ve vztahu, kde ohledně financí fungujeme jako rovnocenné jednotky, musíme tak fungovat i ohledně povinností o byt. Nebudu dvě hodiny denně věnovat domácím pracím, jen aby měl můj přítel jednoduchý život. Zdá se mi, že Jakub přestal bydlet s rodiči, ale ze mě si udělal náhradní matku. A to se mi vůbec nelíbí. Necítím se vedle Jakuba jako žena.

Květa (58): Dcera o sebe vůbec nepečuje a chodí jako strašidlo. Její manželství je v ohrožení