Simona (34): Kamarádka mě pozvala na svatbu, ale nechce tam mého partnera. Nevím, jak se zachovat

S Lenkou se známe od střední školy, kde jsme byly nejlepší kamarádky. Naše přátelství pak pokračovalo i dál. Když mi oznámila, že se bude vdávat, měla jsem radost a automaticky počítala s tím, že půjdu s Mirkem. Jsme spolu sedm let, bydlíme spolu a příští rok se chceme také vzít.

Lenka ho samozřejmě dobře zná, jen si nikdy nepadli do oka. Mirek je spíš uzavřený, má suchý černý humor. Lenka ho považuje za arogantního. Nikdy se ale nepohádali ani mezi nimi nedošlo k ničemu zásadnímu. O to víc mě tedy překvapilo, když mi kamarádka při předávání pozvánky řekla: „Jen abys věděla, zvu pouze tebe. S Mirkem nepočítáme.“

Kamil (31): Šel jsem za svědka nejlepšímu kamarádovi, i když mi jeho nevěsta noc před svatbou vyznala city

Nejde o malou svatbu

Nejdřív jsem si myslela, že mají omezenou kapacitu. Ale to rozhodně ne! Půjde o velkou svatbu. Chápala bych, kdyby museli šetřit a například nezvali nové partnery svých přátel, které skoro neznají. Jenže já s Mírou žiji sedm let! Lenka mi narovinu řekla, že o místo u stolu jí nejde, že jde o důležitější věc. „Chceme tam mít jen lidi, ke kterým máme vztah. A já k Mirkovi žádný nemám. Bohužel mi nikdy neseděl,“ řekla naprosto klidně.

Chtěla jsem ji říct, že bez přítele nepřijdu, ale spolkla jsem to. A podotkla jen, že je mi to líto, že plánujeme rodinu, svatbu... Jsme prostě pár. „Ale já tě přece nenutím se s ním rozejít. Jen ho nechci na své svatbě,“ prohodila. V tu chvíli jsem nevěděla, co říct. Je samozřejmě její právo pozvat si, koho chce, ale tohle mi přijde moc.

Marie (62): Snila jsem o dokonalé svatbě pro svou dceru, ale s budoucí tchyní jsme rozpoutaly válku

Mirek mě přesvědčuje, ať jdu

Doma jsem Mirkovi všechno narovinu řekla. Čekala jsem, že se urazí, ale vzal to mnohem lépe než já. „To, že mě nemá ráda, je mi fuk, vadilo by mi, kdybys mě neměla ráda ty, a bez svíčkové se obejdu,“ zasmál se. Když jsem mu řekla, že uvažuji o tom, že na svatbu nepůjdu, tak nesouhlasil. „Je to tvoje kamarádka. Běž a užij si to. Já bez tebe jeden večer přežiju.“

Jenže mně nejde o to, že bych bez přítele nedokázala na tu svatbu jít. Jde o princip! Budou tam páry, které jsou spolu rok nebo dva, my jsme pár sedm let! Dokonce tam bude i přítel naší společné kamarádky, která žije v Německu, a Lenka ho vůbec nezná. Když jsem na to upozornila, řekla mi: „Z fotek vypadá moc sympaticky a je doktor, to se vždy hodí...“ Na to nebylo co říct.

Alena (29): Svatba mé sestry byla jako pohřeb. Je mi líto, že se vdala z donucení rodičů

Za rok bude situace obrácená

Celé to má ještě jednu nepříjemnou rovinu. S Mirkem plánujeme svatbu na příští rok a pochopitelně jsem vždycky počítala s tím, že pozvu Lenku i jejího manžela. Teď si ale představuji, že budu sedět u jednoho stolu s jejím mužem, zatímco ona toho mého nepovažovala za „hodného“ se její svatby zúčastnit. „Tak pozvi jenom ji,“ poradila mi sestra. Jenže to mi připadá stejně malicherné.

Svatba je za dva měsíce a Lenka už chce potvrdit účast. Mirkovi je to údajně jedno a opakuje mi, ať kvůli němu naše přátelství nekazím. Jenže já mám pocit, že ho nekazím já. Na pozvánku se dívám už několik dní a pořád nevím, co odpovědět. Mám respektovat přání nevěsty a přijít bez člověka, se kterým sdílím život?

Anežka (50): Touha po dokonalé svatbě změnila mou dceru k nepoznání. Měla jsem o ni strach

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].