Michaela (40): Kamarádka se rozvádí a chce, abych nenáviděla jejího muže stejně jako ona

nechápe
Zdroj: Freepik

Michaela se s nejlepší kamarádkou zná od vysoké školy a patnáct let byla součástí jejího života. Když se kamarádčino manželství začalo rozpadat, automaticky stála při ní. Odmítá ale přijmout, že spolu s manželstvím kamarádky musí ukončit i přátelský vztah s jejím mužem.

Martina Šebestová
Martina Šebestová 31. 08. 2026 07:00

S Evou se známe skoro dvacet let a jejího manžela Petra patnáct. Byla jsem na jejich svatbě, jezdili jsme společně na víkendy, naše děti se kamarádí. Když mi Eva před několika měsíci oznámila, že se rozvádějí, překvapilo mě to. Žádná nevěra ani domácí násilí za tím nejsou. Prostě se roky vzdalovali, hádali se kvůli dětem, penězům a domácnosti, až Eva usoudila, že už takhle žít nechce.

Vyslechla jsem ji snad stokrát a vždycky jsem stála při ní. Jenže postupně jsem pochopila, že ode mě očekává ještě něco – že Petra vymažu ze svého života stejně jako ona. To ale nechci. Petr mi nikdy nic špatného neudělal a navíc jsme také přátelé. Oba jsme učitelé, roky si posíláme materiály, tipy na projekty a několikrát jsme si radami pomohli i při problémech s rodiči a kolegy.

Najednou se s ním nemám bavit

Poprvé se Eva zarazila, když jsem mezi řečí zmínila, že mi Petr poslal tip na zajímavý vzdělávací program. „Vy si pořád píšete?“ zeptala se udiveně. Řekla jsem, že občas ano, většinou jen kvůli práci. „Míšo, popravdě mi to hodně vadí. Je to můj skoro bývalý,“ odpověděla. Řekla jsem jí, že naše komunikace nemá s jejich rozvodem nic společného. Neřekla nic, ale tvářila se uraženě.

Od té chvíle se k tomu několikrát vrátila. Byla by ráda, kdybychom si nepsali. Jenže mně to připadá absurdní. Znám ho patnáct let. Nedávno jsme se náhodou potkali na školení a dali si o přestávce kávu. Povídali jsme si hlavně o škole a dětech. Když jsem to Evě řekla, zatvářila se, jako bych ji zradila. „Ty vůbec nechápeš, jak mi ublížil,“ řekla mi.

Naznačila něco, co mě opravdu urazilo

Minulý týden jsme spolu seděly u vína a znovu se pohádaly. Vysvětlovala jsem jí, že jsem její kamarádka, ale nemůžu na povel začít nenávidět člověka jen proto, že ho přestala mít ráda ona. Eva chvíli mlčela a pak prohodila: „Mně spíš připadá, že se ti hodí, že bude volný.“

Nejdřív jsem vůbec nepochopila, jak to myslí. Pak mi to došlo. „Ty si vážně myslíš, že chci tvého manžela?“ zeptala jsem se. Neodpověděla přímo. Jen řekla, že jsme si vždycky dobře rozuměli, máme stejnou profesi a poslední dobou jsme zjevně „nějak moc v kontaktu“. Strašně mě tím urazila. Petr mě jako muž nikdy nepřitahoval, ani mě nikdy nenapadlo o něm přemýšlet jinak než jako o kamarádovi a kolegovi.

Ničí to naše přátelství

Od té hádky spolu mluvíme jinak. Chápu, že je Evča uprostřed rozvodu, je naštvaná a spoustu věcí teď možná vnímá citlivěji. Vím také, že Petr určitě není bez chyby. Jenže nechci poslouchat každou podrobnost jejich manželství a následně skládat zkoušku z loajality.

Petr mi před pár dny poslal materiály k projektu, o kterém jsme se bavili už na jaře. Odepsala jsem mu normálně jako vždycky. Přesto jsem měla nepříjemný pocit, jako bych dělala něco zakázaného. Evu mám opravdu ráda a nechci o naše dlouholeté přátelství přijít. Ale nechci si od ní nechat diktovat, s kým se mohu přátelit a s kým ne.


Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte u Ireny Obermannové

Vítejte u Ireny Obermannové

Související články

Další články