Adam (26): Jeden ulítlý večer na festivalu mi málem zničil kariéru. Kamarádovo video viděla celá škola

mladý muž, zklamaný, smutný, zdrcený
Zdroj: Freepik

Adam učí na druhém stupni menší základní školy teprve druhým rokem a dobře ví, že studenti i rodiče své učitele sledují i mimo školu. Když ho kamarád bez jeho vědomí natočil na festivalu a video zveřejnil na Instagramu, uvědomil si, jak tenká je dnes hranice mezi soukromím a prací.

Martina Šebestová
Martina Šebestová 01. 08. 2026 07:00

Je mi šestadvacet a od loňského září učím dějepis a občanskou výchovu na základní škole. Práce mě baví a beru ji vážně. Na sociálních sítích prakticky nic nesdílím. Vím, že mě studenti občas sledují, a myslím si, že není vhodné, aby mi viděli „do talíře“. Jednoduše si na „socky“ dávám z určitých důvodů pozor. Bohužel ne dost. Letos mě kamarád natočil na festivalu v docela nevhodné chvíli, přidal video na sítě a ještě mě u něj označil. Byl jsem lehce pod vlivem, půjčil jsem si od přítelkyně plážové šaty a vystřihl pod pódiem divoký taneček.

Video viděli i moji studenti

Druhý den jsem se probudil s lehčí kocovinou a mobilem plným zpráv. Pane učiteli, neskutečný move. Úplně mega!“ psali mi nadšení studenti. Nechápal jsem proč. Pak jsem otevřel Instagram. Marek přidal video s popiskem, že i učitelé umí pařit. Na tom videu jsem byl pochopitelně já a můj odvázaný taneček. Video mělo už několik stovek zhlédnutí a lidé ho začali sdílet dál. Zatrnulo mi.

Okamžitě jsem mu volal. „Prosím tě, smaž to!“ řekl jsem. Jen se zasmál. „Co blázníš? Vždyť je to úplně v pohodě. Máš volno, je ti šestadvacet a není důvod se stydět za to, že paříš na fesťáku.“ Jenže mně to v pohodě nepřipadalo. Studenti a hlavně jejich rodiče mě takhle opravdu vidět nemusí.

Ve škole to nezůstalo bez odezvy

Za dva dny dní mi zavolal ředitel. Nebyl naštvaný, spíš opatrný. Řekl mi, že se na video ptalo několik rodičů a že bych si měl dávat větší pozor. „Chápu, že jste mladý. Ve svém volnu si samozřejmě můžete dělat, co chcete, ale není dobrý nápad, aby se podobná videa dostávala mezi studenty a rodiče,“ vysvětloval mi. Rozuměl jsem mu.

Marek bohužel vůbec nechápal, proč mi video vadí. Tvrdil, že přece nic špatného neudělal a že mám právo žít svůj život naplno. „Byl jsi neskutečně vtipný, tak jsem ji sdílel. To je normální, ne? Na co si pořád hraješ?“ opakoval. Nakonec jsme se pohádali a on video smazal, dodnes spolu nemluvíme. On nechápe mě a já jeho.

Dnes už přemýšlím jinak

Od té doby si na podobných akcích dávám mnohem větší pozor. Nepřestal jsem jezdit na festivaly ani se bavit s kamarády, ale pořád podvědomě kontroluji, kdo kolem mě drží mobil. Stačí pár vteřin videa a člověk ztratí kontrolu nad tím, kdo ho uvidí.

Možná to zní přecitlivěle, ale od té doby si už dvakrát rozmyslím, jestli se někde odvážu, nebo ne. Popravdě přemýšlím i nad tím, jestli jsem situaci zbytečně nedramatizoval já, a do jaké míry mohu sdílet své soukromí.


Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte v dvoupatrovém domku Heidi Janků

Vítejte v dvoupatrovém domku Heidi Janků

Související články

Další články