
Michala nikdy nenapadlo, že jejich vztah naruší něco tak banálního, jako je focení jídla. Z každé společné večeře s přítelkyní se stala fotografická show.
S Terezou jsme spolu rok a myslím, že se máme opravdu rádi. Tereza je veselá, společenská a umí si užívat života ve všech ohledech. Oba rádi jíme, tedy spíš rádi ochutnáváme nové věci a zkoušíme nové restaurace – jsme zkrátka gurmáni. Milujeme exotické kuchyně, neotřelé kombinace i různé experimenty. Terka na rozdíl ode mě všechna jídla, a to i ta, která připravíme doma, nadšeně fotí a vystavuje na Instagramu. Jídla se nesmím dotknout, dokud nevznikne správná fotografie. Ze začátku jsem to neřešil. Dnes mě to příšerně vytáčí.
Každé jídlo má svůj scénář
Objednáme si oběd a já už automaticky čekám. Tereza nejdřív otočí talíř ke světlu, pak přesune skleničku, ubrousek i příbor. „Ještě chvilku, to světlo není dobré,“ slýchám pravidelně. „Teď to pomalinku rozkroj!“ přidá obvykle. Jak já to začal nenávidět!
Minulý týden jsme byli na burgeru. Když ho konečně dofotila, hranolky byly skoro studené. Neodpustil jsem si poznámku: „Víš, že jsme sem přišli hlavně jíst?“ Jen se usmála. „Vždyť to zabere minutku.“ Jenže ta minutka je skoro pokaždé dlouhá pět nebo deset minut.
Připadám si jako fotograf
Bohužel mě do toho začala zatahovat také. „Vyfoť mě, jak držím skleničku.“ „Teď ještě z druhé strany.“ „Počkej, tohle se nepovedlo,“ vykřikuje. Lidé se na nás dívají, myslím, že mnohé i vyloženě rušíme. Párkrát se už někdo ozval… Je mi to trapné.
Nedávno jsme byli na víkendovém pobytu na horách. Týden jsme se neviděli, byl jsem pracovně mimo ČR. Hotýlek byl velmi milý, restaurace domácká, těšil jsem se na klidný večer i na to, co bude následovat po dobrém jídle a pití na pokoji... Místo povídání jsme půl hodiny řešili, jestli v záběru lépe vynikne pizza, nebo Aperol. Když jsem si dovolil začít jíst, podívala se na mě, jako bych zabil nemluvně . „Počkej přece, ještě nemám detail!“ V tu chvíli mě přešla chuť nejen na jídlo.
Chybí mi obyčejné chvíle
Před pár dny jsem sebral odvahu a velmi napřímo o všem promluvil. „Přijde mi, že všechno prožíváš přes mobil,“ vysvětloval jsem. Pochopitelně jsem nemyslel úplně všechno, řekl jsem to v jasném kontextu. Tereza se urazila. „Co je špatného na sdílení hezkých momentů? Vždyť tím dělám šťastnější i další lidi! A není fér, že říkáš všechno!“ Pokoušel jsem se jí to vysvětlit, ale už byla naštvaná a dialogu úplně uzavřená.
Nemyslím si, že jsem staromódní, ani by mi nevadilo, kdyby si občas něco vyfotila. Dřív jsem si také hezké jídlo jednou za čas vyfotil. Ale rozhodně bych byl rád, kdyby se z každé společné večeře nestala hodinová produkce pro sociální sítě. Připadá mi, že místo společných zážitků vytváříme hlavně obsah pro cizí lidi.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




