Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Petr s manželkou Evou vychovávají dceru Lenku. S rostoucími obavami sledují její působení na sociálních sítích. Téměř denně nahrává na internet videa, na kterých tančí ve svém pokoji. Její taneční kreace bohužel přitahují zvědavost i jízlivé poznámky lidí ze sousedství.
Už jsem ani nepomyslel, že bych mohl najít takové štěstí. Do svých třiceti jsem prošel několika vztahy, které ale vždy skončily rozchodem. Po nějaké době se mezi mnou a partnerkou vždy objevily takové neshody, že jsme se raději rozešli. Pak jsem ale narazil na Evu. Najednou se mi svět rozzářil a měl jsem pocit, že mi osud konečně přál. Už po měsíci jsme mluvili o rodině a za necelý čtvrtrok byla Eva v očekávání.
Vše klapalo až do její puberty
Hned jsme běželi na radnici zamluvit nejbližší volný termín ke svatbě. Krátce po našem prvním výročí se nám pak narodila naše jediná dcera. Byla jako splněný sen, od prvního okamžiku milovaná. Eva byla skvělou a starostlivou matkou, partnerkou, která mě vždy podržela, a manželkou, jež dokázala vytvořit útulný domov. Náš vztah se s příchodem dcery nijak nezměnil. Někdy mě přepadaly tak silné emoce, že jsem měl na krajíčku slzy štěstí.
Naše dcera Lenka byla zlatíčko. Vychovávali jsme ji ke skromnosti a slušnosti a šlo nám to dobře až do chvíle, kdy ji zasáhla puberta. Prakticky přes noc se naše milá a hodná holčička proměnila v slečnu, která neustále odmlouvala a probodávala nás pohledy. „Proč bych si nemohla vzít tohle tričko? Nemáš mi co přikazovat! Jsem dost stará na to, abych věděla, co si obléct,“ štěkala na mě Lenka. Stál jsem před ní jako opařený, zaskočený silou její reakce na mou poznámku, že nosit v zimě top, ze kterého jí koukají celá záda, není dobrý nápad.
To ale nebylo to nejhorší, co nás čekalo. Manželku v práci upozornila kolegyně na aktivity naší dcery na sociálních sítích. Hned jsme si založili účty na TikToku a Instagramu, abychom se podívali, co tam naše dcera provádí. Našli jsme videa, na kterých nalíčená tančí na moderní hudbu. Některé její tance byly hezké a kreativní, jiné se nám zdály až příliš vyzývavé. Dcera má talent na pohyb a ráda tančí. Zřejmě si je svého nadání vědoma a snaží se takto upoutat pozornost.
Musíme unést jízlivé poznámky sousedů
S manželkou jsme z toho v šoku. Když jsme se s ní o tom snažili mluvit, skončilo to velkou hádkou. Zkoušeli jsme jí v klidu vysvětlit, že i když ta videa v budoucnu smaže, digitální stopa po nich zůstane a mohlo by jí to jednou ublížit nebo způsobit nepříjemnosti. Lenka ale byla jako smyslů zbavená. Křičela, že přece nedělá nic špatného, že jsme staromódní a nerozumíme současnému světu. S tím bychom možná i souhlasili, ale víme, že v patnácti letech si ještě nedokáže domyslet všechny důsledky svého jednání, a bojíme se, aby neudělala nějakou hloupost.
Navíc je nám trapné, že všichni naši sousedé mají děti nebo vnoučata v jejím věku, a proto o aktivitách naší dcery dobře vědí. A bohužel nám to dávají patřičně najevo. Někdo utrousí jedovatou poznámku, jiný se potutelně usmívá. Mnozí se nás sice snaží utěšovat, ať si z toho nic neděláme, ale jejich chování působí, jako by naše dcera spáchala zločin. Nezbývá nám než doufat, že tohle nepříjemné období nějak přečkáme, že to dceru brzy omrzí a my se z toho nezblázníme.
Názor vztahové koučky
Když rodiče popisují pubertu jako období, kdy „jim někdo vyměnil dítě“, není to přehánění.To, co Petr a Eva zažívají, je dnes velmi častý příběh mnoha rodin. Jen kulisy se změnily. Dřív se dospívající chtěli odlišit extravagantním oblečením nebo partou kamarádů, dnes mají v ruce mobil a na sociálních sítích publikum čítající stovky či tisíce lidí.
Pro rodiče je těžké sledovat, jak se jejich dcera vystavuje na sociálních sítích a sbírá nejen obdiv, ale i posměch a kritiku. Ještě bolestivější je pocit bezmoci. Jenže právě ten bývá v podobných situacích největší pastí. Když rodiče začnou jednat hlavně ze strachu, dospívající obvykle slyší jediné: „Nevěříme ti.“ A následuje boj.
Je důležité si uvědomit, že Lenka pravděpodobně nedělá videa proto, aby rodiče trápila nebo provokovala okolí. Ve svém věku hledá identitu, uznání a potvrzení vlastní hodnoty. Sociální sítě jsou dnes pro mnoho teenagerů prostorem, kde zkoušejí, kým chtějí být. Lajky a komentáře fungují jako okamžitá zpětná vazba. Pro dospívající mozek je to extrémně silná motivace. To ale zároveň neznamená, že rodiče mají jen mlčky přihlížet.
Velkou chybou bývá zaměřit se pouze na zákaz nebo stud. Jakmile se do rozhovorů promítne věta typu „co tomu řeknou sousedé“, dítě získá pocit, že rodičům nejde o něj, ale o vlastní reputaci. A právě tehdy se propast mezi generacemi ještě prohloubí. Upřímně řečeno, jízlivé poznámky okolí vypovídají mnohem více o dospělých lidech než o patnáctileté dívce, která tančí na internetu.
Rodiče by se měli pokusit přesunout komunikaci z pozice kontroly do pozice zájmu. Místo kritiky vzhledu nebo „vhodnosti“ videí může pomoci opravdová zvědavost: Co ji na natáčení baví? Co jí to dává? Jak se cítí, když jí někdo napíše nepříjemný komentář? Má hranice, co by nikdy nezveřejnila? Takové otázky otevírají dveře k dialogu. Teenager možná protočí oči, ale zároveň vnímá, že ho rodiče neodsoudili.
Současně je namístě nastavovat jasné hranice. Patnáctiletý člověk stále potřebuje vedení. Ne formou ponižování nebo výsměchu, ale klidného a pevného postoje. Rodiče mohou mluvit o bezpečí, digitální stopě i o tom, že internet není vždy laskavé místo. Důležité je nestrašit katastrofami, ale učit dítě přemýšlet. Cílem není Lenku zlomit, ale pomoci jí vybudovat zdravý vztah sama k sobě i k online světu.
A ještě jedna věc: mnoho rodičů si v podobných chvílích klade otázku, kde udělali chybu. Ve skutečnosti ale puberta často není známkou špatné výchovy. Je to období, kdy dítě potřebuje rodiče symbolicky „odstrčit“, aby zjistilo, kdo je samo za sebe. Někdy to bolí, někdy to působí nevděčně, ale je to součást dospívání.
Pro Petra a Evu teď nebude nejdůležitější vyhrát spor o TikTok. Mnohem důležitější bude udržet vztah s dcerou takový, aby za nimi jednou přišla i ve chvíli, kdy jí na internetu nebo v životě skutečně poteče do bot. A právě to bývá ta nejtěžší, ale nejcennější rodičovská práce.
Mgr. Jana Řehulková, MBA, vztahová poradkyně, certifikovaná koučka a lektorka komunikačních dovedností. Více informací zde.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
